Měl jsem možnost strávit tři dny s iPadem 2, a jako jakési "završení" jsem se rozhodl napsat krátkou recenzi, nebo spíše zamyšlení.
Jsem fanouškem a uživatelem produktů společnosti Apple už nějaký ten pátek, a iPad jsem samozřejmě v ruce nedržel poprvé. Nicméně poprvé jsem měl možnost si ho čistě nainstalovat, dát si tam aplikace jaké já chci, a používat ho tak, jak chci já.
V článku se nebudu zabývat základním popisem a možnosti tohoto zařízení, toho je po internetu více než dost, a ani to není účelem tohoto článku. Kdo tedy toto zařízení vůbec nezná, nechť případně nejdříve nastuduje jinde :)
Jedná se o iPad 2, 16 GB, bílé provedení, Wi-Fi verze, se zeleným polyuretanovým Smart Cover krytem - nekoukejte na mě tak divně, já si tuhle kombinaci nevybral, a "darovanému" iPadu na kryt nekoukej, že :) Osobně bych vybíral černý iPad, buď s tmavě šedivým SC krytem, případně černým koženým, ale ten mě zase tolik neláká.
Co se týká paměti, nejspíše bych si vystačil i s 16 GB (měl bych na něm jen vybrané aplikace), ideálně by samozřejmě potěšilo 32 GB.
Nutno podotknout, že SC kryt je super věc, ale já ho doma sundal hned po příchodu, a nasadím ho až zítra, než ho půjdu vrátit. Využíval bych ho tedy asi jen při přepravě, nebo jako podstavec. Možná bych kvůli přepravě zvážil i pořízení nějakého lepšího, a "bezpečnějšího" krytu nebo obalu.
Půjčení iPadu jsem měl domluveno na tři dny, tedy na volný pátek a víkend. Získal jsem vlastně ještě půl den navíc, protože jsem si ho domů samozřejmě donesl ve čtvrtek odpoledne :)
Hned po příchodu jsem samozřejmě iPad připojil k PC a iTunes, stáhl si aktuální verzi iOS, tedy verzi 5, a provedl restore.
Restore proběhl naprosto v pohodě a relativně rychle, ale nepotěšilo mě, že se mi hned po dokončení iTunes pokusily vnutit, že mi vše z iPhonu (vlastním iPhone 3GS 32 GB černý) nacpou do iPadu - vzhledem k tomu, že v iPhonu mám stovky zbytečných aplikací, které jsem pouze líný probrat, a fakt, že 32 GB do 16ti prostě nenacpete, mě donutil možností plné, resp. částečné synchronizace nevyužít. Tedy se mi synchronizovaly pouze věci ohledně iCloudu. Propříště by bylo fajn, kdybych si mohl vybrat, které aplikace chci synchronizovat, případně mít zaškrtávající políčko, že chci všechny, nebo žádné. Jestli tam takové možnosti byly, tak já si jich nevšiml. Pokud by šlo o to, že by iPad byl můj, a měl bych ho využívat natrvalo, tak bych si tam samozřejmě vše, jako např. maily hlavně, přidal, což by byla práce na chvilku, a díky využívání IMAPu by nebyly žádné potíže s (ne)přečtenými maily - kdo někdy restoroval iPhone nebo iPad, a měl maily na POP3 ví, o čem mluvím :)
Vše ostatní jinak proběhlo hladce a bez potíží, a to včetně práce s App Storem, iTunes, a Game Center. U aplikací, které využívám na iPhonu, a doinstaloval jsem si je i na iPad, a které jsou synchronizovány skrze nějaké přihlašovací údaje, jsem po zadání údajů vše bez potíží rozchodil - např. Read It Later, RSS čtečku, a podobné. Pokud bych provedl "kompletní" synchronizaci se zálohou iPhonu, nebylo by ani potřeba tyto údaje zadávat.
Co mě překvapilo, nepotěšilo a částečně i naštvalo bylo to, že hry, které využívají Game Center, si nesesynchronizovaly postup ve hře (pozici, level, zkušenosti, body, a podobné věci), to samé i hry např. na Openfeintu. K čemu tyhle služby teda jsou? Žebříčky a různé sociální "fíčurky" jsou děsně cool a super, ale většina z nás je stejnak využívá jen okrajově...
Další, a poslední věcí, s kterou byl nějaký problém, byla Wi-Fi synchronizace. Na iPhonu ji provozuji už od začátku a bez potíží, takže vím, že s PC, iTunes, nebo třeba svojí sítí potíže nemám. Na iPadu se ovšem nechtěla chytit, ač bylo vše správně nastaveno, a kdykoliv jsem iPad odpojil od kabelu, tak jsem měl smůlu... Nechtěl jsem to řešit, na tři dny to je beztak zbytečnost, jiná situace by samozřejmě opět byla, kdyby byl iPad můj. Jinak samozřejmě dodám, že Wi-Fi na něm běžela naprosto bez potíží.
Prostě Wi-Fi sync neběžel, ať jsem dělal co jsem dělal, takže jsem to nechal po pár pokusech být - jaké ovšem bylo moje překvapení, když jsem druhý den sedl k počítači, podíval se do iTunes, a iPad jsem tam viděl, a sync fungoval bez potíží. I takové věci se stávají :)
Co se týká samotného používání iPadu, žádný "WOW" efekt se nekonal - jednak proto, že iOS platformu a iPad znám, ale hlavně proto, že iPad se vám prostě a jednoduše začlení do domácnosti a života, a vy ho berete hned od začátku jako samozřejmost. Těžko se to popisuje, ale kdo má/měl iPad nějakou dobu u sebe, tak ví o čem mluvím.
Běžně sedávám většinu času doma u počítače, a tedy jsem se rozhodl počítač trošku "zanedbávat", a většinu věcí dělat na iPadu. U mě to znamená převážně pohyb na sociálních sítích, sem tam nějaká hra, a internet. Primárně se pohybuji na Twitteru a Facebooku, pro ty obě existují dobré iPad aplikace, a ty jsem také využíval. Google+, na kterém se také dost často pohybuji iPadovou variantu nemá. Pro FB jsme používal "nativní" aplikaci, pro Twitter také, ale to jen proto, že TweetDeck, který jinak používám na iPhonu i na počítači, nemá aplikaci pro iPad. Jen dodám, že na PC i tak používání TweetDecku kombinuji občas s webovým rozhranním FB a Twitteru, protože zdaleka neumí vše, co by umět měl. Na iPhonu zase chybějící funkce TweetDecku doplňuji nativní aplikací pro Twitter, na FB mi vyhovuje nativní.
V případě, že aplikace nemá variantu pro iPad, je samozřejmě možná využívat i tu iPhonovou - ale proč bych to dělal, že? :)
Hraní je kapitola sama pro sebe, je fajn, to asi netřeba zmiňovat, o brouzdání na internetu ani nemluvím, a psaní a pohyb po "sockách" je také skvělý, jen je to trošku nezvyk s klávesnicí - všechny tři varianty, tedy nastojato, naležato, i rozdělenou jsem vyzkoušel, každá varianta našla své využití. Ale fakt je ten, že na běžné stolní klávesnici se mi prostě píše rychleji a lépe :)
Většinu času s iPadem jsem trávil v/na posteli, protože do postele, na pohovku, nebo kamkoliv mimo stůl se hodí přímo ideálně. Občas jsem měl potíže si vybral polohu, kdy by se mi dobře používal, ale zároveň mě nějaký část těla nebolela nebo netlačila. Ideální polohou byla podložená záda, skrčené nohy, a iPad opřený o ně v klíně. iPad jsem samozřejmě zkoušel i u stolu, nejčastěji s nohama na stole, zakloněný na židli, a iPad na klíně. Pokud jsem si sedl normálně, a iPad si položil na stůl před sebe, dalo se na něm i relativně rychle a přesně psát. Druhou věcí je samozřejmě diakritika, kterou jsem zvyklý používat, pokud by jste s ní psali na iPadu, budete jen status na FB psát skoro hodinu :) SC kryt jsem nevyužíval, ke sledování filmů na iPadu jsem se nedostal, a na videa a klipy nebyl třeba.
Skvělé je třeba sdílení knihovny z iTunes, to využívám i na iPhonu, a tady to byla o to větší radost. Nejvíce jsem si užíval situaci, kdy jsem seděl s nohama na stole, iPadem v klíně, přehrál jsem si nasdílenou muziku z iTunes knihovny, a komunikoval na sociálních sítích :)
Knihy jsem číst nestihl, ale přečetl/prohlédl jsem dost článků a časopisů, takže si to dovedu živě představit.
V souvislostí se čtením musím zmínit aplikaci Flipboard, o které jsem se dozvěděl díky Markovi, kterému za to tímto děkuji. Dobře se v ní čtou zprávy, je možno z ní přistupovat do FB a Twitteru, a celá je taková hezky koukatelná a funkční, nádherně překlápí stránky atd. Na AppStoru je zadarmo, alespoň v současné době - koho by zajímala, nechť vyzkouší.
Pocit z používání iPadu mám skvělý, za těch pár dní se pro mě stal naprostou samozřejmostí - v tom dobrém slova smyslu, prostě jsem si na něj zvykl. Okamžitě.
Musím ještě zdůraznit, že se neskutečně rád dotýkám těch hliníkových zad - ten pocit je nenahraditelný, příjemný, a držení iPadu je i díky němu radost (chci taková záda i u iPhonu). Navíc z celého zařízení máte pocit dokonalé pevnosti a jakési "nezničitelnosti". K příjemnému pocitu přispívá i "příjemná" váha, taková akorát - ovšem při delším držení v jedné ruce to bývá trošku horší. I když vlastně nevím, proč tyto věci zmiňuji, když je každý, kdo užívá/měl v ruce iPad jistě zná :)
Už jsem měl dávno provést restore, abych byl připraven ho vrátit, ale nějak se mi do toho nechce.... :)
pondělí 31. října 2011
pondělí 30. května 2011
Změna adresy blogu
Z určitých důvodů jsem změnil adresu blogu, takže z http://lukysuv.blogspot.com/ jsem se "přesunul" na http://lukysdotnet.blogspot.com/ .
Bohužel, Google mi neudělá tu radost, že by návštěvníkovi zaniklé domény třetího řádu řekl, že proběhla změna, takže jestli jsem nějakého jednoho nebo dva čtenáře měl, tak jsem o ně asi právě přišel :D
Bohužel, Google mi neudělá tu radost, že by návštěvníkovi zaniklé domény třetího řádu řekl, že proběhla změna, takže jestli jsem nějakého jednoho nebo dva čtenáře měl, tak jsem o ně asi právě přišel :D
středa 30. března 2011
Jak jsem si zařizoval elektronické podpisy na Czechpointu na České poště
O tuhle zkušenost se nemohu nepodělit, zatím jsem "zlovůli" a byrokracii České pošty (ČP) a Czechpointu (CZP) (a potažmo naší státní správy) potkával ryze pracovně a často poslouchal reakce zákazníků ČP, dnes jsem se sám stal tím zákazníkem, a pocítil to na vlastní kůži :)
Předně chci poznamenat, že CZP schvaluji, jsem pro, a je super, že rozsah jejich služeb se neustále zvětšuje, ovšem co nezlepšuje, jsou schopnosti a znalosti pracovníků.
Abych začal; v práci jsme se dohodli, že si všichni necháme udělat z určitých důvodů elektronický podpis komerční a kvalifikovaný, každý u jiné certifikační autority, a zaměstnavatel nám to proplatí (kdo by to nebral, že? :) ), na mě zrovna z těch tří padlo Postsignum, certifikační autorita, součást ČP. To mi i relativně vyhovovalo, tak jsem si řekl, že se co nejdříve vydám na nějaké pracoviště CZP, a vše si tam zařídím. Ovšem tomu musí předcházet studium několika stránek ČP, resp. Postsigna, vyplnění dvou formulářů ve Wordu, jejich vytištění - jeden 2x, druhý 1x. Zapomeňte na to, že vám něco budou tisknout oni! :D Ač jsou materiály docela dobře napsané, logické, a vysvětlí, běžný BFU uživatel to stejně nepochopí (vím co říkám, denně s nimi pracuji). Kdo nemá tiskárnu nebo k žádné nemá přístup, má o problém navíc. Dále si ještě musíte vygenerovat žádost o elektronický podpis (v mém případě 2x, jednou pro kvalifikovaný, jednou pro komerční). Pro BFU opět pravděpodobně problém. Tuto žádost/i si musíte uložit na flashku (je tam ještě druhá možnost vygenerování žádost, a pak předání pouze ID, nezkoušel jsem, nebudu tedy komentovat). Člověk by si ještě měl přečíst další dokumenty, podmínky užívání, všeobecné podmínky, atd. atd. Ten, kdo rychle chápe, a orientuje se, má toto vše vytvořeno a vyřešeno odhadem tak za hodinku, za dvě, pokud se může vysloveně soustředit jen na tohle, kdo u toho pracuje, má to na delší dobu. V těch podmínkách se mimochodem třeba dočtete, že úřednice CZP může flashku odmítnout, pokud je na ní cokoliv jiného než vygenerované žádosti, a že když vám ji zničí, tak za to nenese odpovědnost, a vy si můžete leda sehnat novou, a podobné věci (řečeno mými slovy, ale přesně tohle z toho po "překladu" vyzní).
Takže jsem si to vše v práci nastudoval, vyplnil, vytiskl, vygeneroval, takže jsem byl připraven i na případné smyšlenky a nepřenosti, které na CZP občas rádi říkají.
Po práci jsem si sjel domů, vzal si tu nejhorší flashku kterou jsem měl, na ní si hodil vygenerované žádosti, a pro jistotu i ty vyplněné wordovské dokumenty.
A hurá na CZP :)
Vzhledem k tomu, že v práci jsem musel být do šesti, na otočku domů pro "postradatelnou" flashku (nemám to naštěstí daleko), dorazil jsem do pobočky ČP v 19:00 (vše jsem si přesně měřil), v 19:05 jsem stál ve frontě na CZP (mají do 20 hod.). Tedy dost času, by řekl každý.
Na CZP byly tři okénka, z toho jedno otevřené (klasika nejen na CZP), přede mnou 2 čekající "záležitosti" (oboje ověření podpisu).
Nebudu komentovat, co jsem se doslechl a dozvěděl před tím, než se dostalo na mě.
V 19:25 se dostávám na řadu, ve frontě za mnou stojí odhadem 4 další "záležitosti" - několik "záležitostí" to vzdalo jen při pohledu přes skleněné dveře, některé se i opakovaně vracely, zda se tam náhodou něco nezměnilo. Záměrně píši "záležitosti", a ne lidé, protože jednou tam na něco čekal jeden člověk, jindy tam kvůli jedné věci byli lidé třeba dva nebo i více.
Zkusil jsem trošku zahrát "slušného prosťáčka", takže jsem slušně pozdravil, a na úvod se zeptal, jestli elektronické podpisy u ní, nebo u okénka pošty (ač jsem věděl, že u ní). Paní mi na to "nadšeně" odpověděla, že u ní, poté se přiklonila k okénku, a čekajícím za mnou oznámila, že "pán tady má elektronickej podpis, to je na dlouho, tak na třičtvrtě hodiny, na vás už se nedostane!".
Všichni tedy poslušně svěsili hlavu, a začali místnost opouštět. Paní to pro jistotu zopakovala ještě několikrát, to aby všichni věděli, kdo že je ten špatný, a že za to, že chci vytvořit el. podpis(y), a že si s tím vůbec dovolím přijít, by mě asi nejspíš měli postavit ke zdi a zastřelit. Lidé na paní vrhli lehce rozmrzelý pohled, na mě kupodivu ne naštvaný, ale spíše souznící, a lehce litující. Což mě i docela naštvalo - nikdo neprotestoval, nikdo nenadával. Hezky nás ti úředníci mají vycvičené!
Paní pro jistotu ještě vícekrát, a více nahlas zopakovala svojí mantru o tom, že "tato kreatura si troufá chtít elektronický podpis", aby se zbavila jakékoliv odpovědnosti, a aby si náhodou někdo nestěžoval. Nemusela to dělat, v naší zemi už jsme dostatečně vycvičení, takže si poslušně necháme nakálet na hlavu a neprotestujeme.
V tu chvíli by se pomalu člověk styděl za to, že si dovolí přijít hodinu před zavírací dobou někam, a chtít tam něco, co tam mají dělat.
Zůstal pouze jeden starší pán, který se mě slušně zeptal, jestli by si ještě nestihl jen ověřit podpis. Já na to, že pokud mi paní zaručí, že mi pak stihne podpisy vygenerovat ("vy chcete dokonce DVA???!!! To nemůžu stihnout!"), tak pána klidně pustím, ona si sice dál mlela svou mantru, ale pánovi tedy ověření udělala.
Bylo něco málo po 19:30, když jsem se tedy konečně dostal na řadu (sám v celé místnosti).
Milé bylo, že mi nadšený pán děkoval, pak mi podal ruku, pak úchop "přehodil" do úchytu alá (dáme si páku), mrkl na mě, a odběhl (takový ten zdravící "chvat", který používá spousta mladých lidí, kteří jsou "in", tedy i já :) ).
Pak jsem se konečně posadil, paní mi nabídla slot pro flashku, já ji připojil. Tedy takhle řeší to, aby se pokud možno s flashkou nic nestalo, tedy neberou jí do ruky, klient s ní operuje sám - chytré :)
Řekl jsem si, že s přístupem "slušného prosťáčka" si asi moc nepomůžu, že se po mě paní spíš povozí, takže když k tomu začala mít tendence, tak jsem jí na rovinu vysvětlil, že za to že je tam sama, já nemůžu, že jsem na stránkách četl vše k dané problematice, a že tam nikde není napsáno, že generování podpisu je nějak více časově náročný proces, takže jsem to těžko mohl vědět, a že jsem přišel okolo sedmé, tedy včas. Paní začala namítat, že to není pravda, načež jsem opáčil, že jsem tu byl přesně v 19:05, že to měřím na minutu, a to, že jsem se na řadu dostal v půl, opravdu není můj problém. Načež jsem paní vyložil všechny žádosti, flashku, a dva doklady totožnosti (občanský průkaz a řidičák), s tím, že když teda máme tak málo času, tak by jsme mohli začít.
Nebyla to hádka, nebo ostrá výměna názorů, spíš taková debata, kdy jsem milé paní ukázal, že si nenechám kálet na hlavu, a ať ze mě nezkouší dělat blbce. Choval jsem se slušně, ale přitom neústupně, dobře vím, že na úředníka si otevírat pusu a dělat z něj evidentního blbce není dobré, protože on vám to pak může několika způsoby dost citelně vrátit, bude-li chtít.
Takže jsme začali, paní měla pár drobných námitek - např. jestli je ten můj řidičák ještě platný (ano je, do roku 2013), že v certifikátech nemohu mít titul, když ho nemám v občance (ne, opravdu ho tam nemám, jednak kvůli titulu nebudu podstupovat martýrium běhání po úřadech, jednak ho nepoužívám (tak možná když je někde kolonka na titul, a to jen proto, aby nebyla zbytečně prázdná:D), navíc policajtům, a všem, kteří do občanku můžou případně koukat, je info o mém vzdělání k ničemu). Ale budiž, souhlas, v tomhle má pravdu. Našla tam ještě pár nějakých zbytečných drobností, nejdřív trošku remcala, ale pak je (i když proti pravidlům) zamazala bělítkem na všech vyhotoveních všech "lejster". Za což jí děkuji, tady mi to mohla dát sežrat a poslat mě domů. Dokonce mi v jedné nebo dvou věcech i dobře poradila, za což jí patří další můj dík (jak jsme říkal, nevyplatí se do úředníka bytečně kopat bosou nohou, občas kouše :) ).
Takže ač jsem se téměř perfektně připravil, přesto jsem neprošel bez poskvrnky :)
Mezitím okolo proběhlo několik ne moc souvisejících událostí, jako stále přicházející "záležitosti", které byly hned odkázány pryč, jeden pán co si na toto stěžoval, takže byl pak obsloužen někde jinde, atd.
Zbytek řešení ohledně generování podpisů už proběhl bez potíží, jen jsem četl a podepisoval několik různých "lejster".
V 19:50 jsem se zvedal, loučil se s paní, a s pocitem dobře vybojovaného boje s úřednickou hydrou jel domů. Dokonce paní stihla pak ještě obsloužit mladíka co ke konci přišel, šikulka jedna :) :D
Cestou tam jsem jen tak ze srandy zvažoval, že si zřídím i datovou schránku (rád se týrám :D), po téhle zkušenosti si ji raději zřídím elektronicky (což teď díky podpisu můžu), CZP se zase budu vyhýbat tak dlouho, dokud to jen půjde :D
Takže čistý čas strávený řešením el. podpisů cca hodina, nepočítám cestování a věci s tím spojené.
Kvalifikovaný el. podpis mě stál přesně 396,- Kč, komerční 348,- Kč (včetně 20% DPH). Dřív to tuším bývalo levnější, a komerční stával naopak více, pokud se správně pomatuji. Certifikát má platnost rok, takže za rok ho buď nechám propadnout, což je škoda, nebo vysolím dalších 744,- Kč. Resp., teď "vysolil" můj zaměstnavatel, příště vysolím možná já. Prodloužení se dá také provést elektronicky (platí se převodem), takže rozhodně radši to, než návštěva CZP :)
Takže zážitek relativně otřesný, ale nic jiného jsem ani nečekal, ale jako každý běžný občas našeho státu jsem rád, že mám splněno, a budu doufat, že hodně dlouho nebudu muset cokoliv podobného řešit :)
Několik faktů:
- Česká pošta a její zaměstnanci evidentně žijí ještě v dobách komunismu
- zaměstnanci České pošty si myslí, že konec pracovní doby = čas, kdy opouští vchodové dveře místa, kde pracují. To v dnešní době není pravda, teda mimo podniků, které fungují stejně jako v dávných dobách komunismu.
- jako zákazníka mě opravdu nezajímá, že nemají dostatek lidí, že většinu lidí museli dát na sčítání (tahle zmíňka mě spíše docela nasr.. naštvala, protože já jsem dost zásadně proti sčítání), a to je opět informace, která mě absolutně nezajímá (když jsem tam by před rokem, tak tam byly otevřené dvě přepážky, fronta byla také, jedna z těch dvou přepážek chroupala jablko, a všechny odkazovala ke kolegyni, tedy nevidím rozdíl)
- opravdu se mi nelíbilo, že paní ze mě dělá toho "špatného" - jsem rád, že lidé neměli námitky, a samozřejmě me to zároveň mrzí, ta obludná "smířenost" s fungováním našich úředníku mě opravdu "dere" (kldině si na začátek dejte jiné písmenko ;) ). Ovšem, pokud by lidé měli námitky, šly by díky postoji paní spíše mým směrem, tudíž bych se musel bránit, tedy místo aby jsme společně šli proti té naší byrokratické hydře, "prali" by jsme se navzájem spolu.
- všichni úředníci jsou "profesionálně apatičtí", i kdyby stála fronta až ven, oni si dále pojedou svým typicky hlemýždím tempem. Chápu, že se na ty činnosti musí soustředit, ale jde se soustředit a pracovat rychleji, tuplem, dělám-li to po milionté.
- ač úřednice většinu úkonů dělaly už minimálně poněkolikáté, často to nezvládají a vypadají, jak když to dělají poprvé (pominu-li, že na všechno mají návody pro debily, a mají vlastní technickou podporu).
- ač úřednice píší na počítači denně, ťukají to pořád stylem "kde je ÁÁÁÁÁ?", o nějakém psaní všemi desíti, nebo alespoň "všemi třemi" se nedá vůbec uvažovat.
- to, že si Česká pošta/Czechpoint dostatečně neškolí své zaměstnance, nedohlíží na "pružnost" práce, a neprovádí případná doškolení, není problémem zákazníku, ale ti tím nejvíce trpí
- Česká pošta/Czechpoint se nesnaží svým zaměstnancům práci moc usnadnit, jejich systémy jsou relativně nepřehledné, často zlobí, a většinou musí některé věci řešit na X obrazovkách a v X systémech. Kromě toho musí pořád běhat k tiskárně, nebo sem, nebo tam (což jim zhoršuje práci, a kazí to výsledek a rychlost)
- ač žijeme v 21. století, a elektronizace postoupila i do takových "komunistických" struktur jako Česká pošta/Czechpoint , pořád se to tam hemží smlouvami, bloky, kam se všechno dublovaně píše a poznamenává, takže hory papíru se kupí, a lesy brečí strachy
- myslíte si, že na Czechpointu berou karty? Nenechte se vysmát! :D (řešil to tam pán přede mnou) Nejsem si jist, ale tuším, že na pobočkách pošty je MOŽNÁ i berou
- kdyby Česká pošta, Czechpointy, a Postsignum, ať už společně, nebo odděleně byly soukromé firmy, a ne molochy dotované z našich peněz, už dávno by s tímhle přístupem zkrachovaly...
Tyjo zkušenosti jsou souhrnem nejen vlastních zkušeností, a zkušeností jiných zákazníků, ale i zkušenostmi z hlediska mé profese, takže mi věřte, že o pozadí fungování těchto "komunistických" molochů vím docela dost.
Samozřejmě záměrně nezmiňuji, co za práci vykonávám, a ani to nemám v úmyslu zveřejňovat (a není to ani podstatné, a nikomu do toho nic není :) )
Jinak informace o zařizování el. podpisů jsou na stránkách České pošty a stránkách autority Postsignum, takže nepovažuji za nutné tu cokoliv detailně popisovat. A pokud něco nebudete vědět, tak si zavolejte na zákaznickou linku České pošty (a zároveň Postsigna), tam je to taky samý "odborník", stejně jako na přepážce, testováno na lidech :) (Ne, já tam nevolal, a nejspíš ani nebudu, ale i tak mám o nich informacích dost :) )
Hodně štěstí, pokud také budete muset bojovat s "hydrou" ... :)
P.S.: certifikáty jsem ještě neimportoval, nebyl dnes čas, tak kdo ví, možná se ještě dočkáme nějakého veselého dodatku k tomuhle postu... :D
Předně chci poznamenat, že CZP schvaluji, jsem pro, a je super, že rozsah jejich služeb se neustále zvětšuje, ovšem co nezlepšuje, jsou schopnosti a znalosti pracovníků.
Abych začal; v práci jsme se dohodli, že si všichni necháme udělat z určitých důvodů elektronický podpis komerční a kvalifikovaný, každý u jiné certifikační autority, a zaměstnavatel nám to proplatí (kdo by to nebral, že? :) ), na mě zrovna z těch tří padlo Postsignum, certifikační autorita, součást ČP. To mi i relativně vyhovovalo, tak jsem si řekl, že se co nejdříve vydám na nějaké pracoviště CZP, a vše si tam zařídím. Ovšem tomu musí předcházet studium několika stránek ČP, resp. Postsigna, vyplnění dvou formulářů ve Wordu, jejich vytištění - jeden 2x, druhý 1x. Zapomeňte na to, že vám něco budou tisknout oni! :D Ač jsou materiály docela dobře napsané, logické, a vysvětlí, běžný BFU uživatel to stejně nepochopí (vím co říkám, denně s nimi pracuji). Kdo nemá tiskárnu nebo k žádné nemá přístup, má o problém navíc. Dále si ještě musíte vygenerovat žádost o elektronický podpis (v mém případě 2x, jednou pro kvalifikovaný, jednou pro komerční). Pro BFU opět pravděpodobně problém. Tuto žádost/i si musíte uložit na flashku (je tam ještě druhá možnost vygenerování žádost, a pak předání pouze ID, nezkoušel jsem, nebudu tedy komentovat). Člověk by si ještě měl přečíst další dokumenty, podmínky užívání, všeobecné podmínky, atd. atd. Ten, kdo rychle chápe, a orientuje se, má toto vše vytvořeno a vyřešeno odhadem tak za hodinku, za dvě, pokud se může vysloveně soustředit jen na tohle, kdo u toho pracuje, má to na delší dobu. V těch podmínkách se mimochodem třeba dočtete, že úřednice CZP může flashku odmítnout, pokud je na ní cokoliv jiného než vygenerované žádosti, a že když vám ji zničí, tak za to nenese odpovědnost, a vy si můžete leda sehnat novou, a podobné věci (řečeno mými slovy, ale přesně tohle z toho po "překladu" vyzní).
Takže jsem si to vše v práci nastudoval, vyplnil, vytiskl, vygeneroval, takže jsem byl připraven i na případné smyšlenky a nepřenosti, které na CZP občas rádi říkají.
Po práci jsem si sjel domů, vzal si tu nejhorší flashku kterou jsem měl, na ní si hodil vygenerované žádosti, a pro jistotu i ty vyplněné wordovské dokumenty.
A hurá na CZP :)
Vzhledem k tomu, že v práci jsem musel být do šesti, na otočku domů pro "postradatelnou" flashku (nemám to naštěstí daleko), dorazil jsem do pobočky ČP v 19:00 (vše jsem si přesně měřil), v 19:05 jsem stál ve frontě na CZP (mají do 20 hod.). Tedy dost času, by řekl každý.
Na CZP byly tři okénka, z toho jedno otevřené (klasika nejen na CZP), přede mnou 2 čekající "záležitosti" (oboje ověření podpisu).
Nebudu komentovat, co jsem se doslechl a dozvěděl před tím, než se dostalo na mě.
V 19:25 se dostávám na řadu, ve frontě za mnou stojí odhadem 4 další "záležitosti" - několik "záležitostí" to vzdalo jen při pohledu přes skleněné dveře, některé se i opakovaně vracely, zda se tam náhodou něco nezměnilo. Záměrně píši "záležitosti", a ne lidé, protože jednou tam na něco čekal jeden člověk, jindy tam kvůli jedné věci byli lidé třeba dva nebo i více.
Zkusil jsem trošku zahrát "slušného prosťáčka", takže jsem slušně pozdravil, a na úvod se zeptal, jestli elektronické podpisy u ní, nebo u okénka pošty (ač jsem věděl, že u ní). Paní mi na to "nadšeně" odpověděla, že u ní, poté se přiklonila k okénku, a čekajícím za mnou oznámila, že "pán tady má elektronickej podpis, to je na dlouho, tak na třičtvrtě hodiny, na vás už se nedostane!".
Všichni tedy poslušně svěsili hlavu, a začali místnost opouštět. Paní to pro jistotu zopakovala ještě několikrát, to aby všichni věděli, kdo že je ten špatný, a že za to, že chci vytvořit el. podpis(y), a že si s tím vůbec dovolím přijít, by mě asi nejspíš měli postavit ke zdi a zastřelit. Lidé na paní vrhli lehce rozmrzelý pohled, na mě kupodivu ne naštvaný, ale spíše souznící, a lehce litující. Což mě i docela naštvalo - nikdo neprotestoval, nikdo nenadával. Hezky nás ti úředníci mají vycvičené!
Paní pro jistotu ještě vícekrát, a více nahlas zopakovala svojí mantru o tom, že "tato kreatura si troufá chtít elektronický podpis", aby se zbavila jakékoliv odpovědnosti, a aby si náhodou někdo nestěžoval. Nemusela to dělat, v naší zemi už jsme dostatečně vycvičení, takže si poslušně necháme nakálet na hlavu a neprotestujeme.
V tu chvíli by se pomalu člověk styděl za to, že si dovolí přijít hodinu před zavírací dobou někam, a chtít tam něco, co tam mají dělat.
Zůstal pouze jeden starší pán, který se mě slušně zeptal, jestli by si ještě nestihl jen ověřit podpis. Já na to, že pokud mi paní zaručí, že mi pak stihne podpisy vygenerovat ("vy chcete dokonce DVA???!!! To nemůžu stihnout!"), tak pána klidně pustím, ona si sice dál mlela svou mantru, ale pánovi tedy ověření udělala.
Bylo něco málo po 19:30, když jsem se tedy konečně dostal na řadu (sám v celé místnosti).
Milé bylo, že mi nadšený pán děkoval, pak mi podal ruku, pak úchop "přehodil" do úchytu alá (dáme si páku), mrkl na mě, a odběhl (takový ten zdravící "chvat", který používá spousta mladých lidí, kteří jsou "in", tedy i já :) ).
Pak jsem se konečně posadil, paní mi nabídla slot pro flashku, já ji připojil. Tedy takhle řeší to, aby se pokud možno s flashkou nic nestalo, tedy neberou jí do ruky, klient s ní operuje sám - chytré :)
Řekl jsem si, že s přístupem "slušného prosťáčka" si asi moc nepomůžu, že se po mě paní spíš povozí, takže když k tomu začala mít tendence, tak jsem jí na rovinu vysvětlil, že za to že je tam sama, já nemůžu, že jsem na stránkách četl vše k dané problematice, a že tam nikde není napsáno, že generování podpisu je nějak více časově náročný proces, takže jsem to těžko mohl vědět, a že jsem přišel okolo sedmé, tedy včas. Paní začala namítat, že to není pravda, načež jsem opáčil, že jsem tu byl přesně v 19:05, že to měřím na minutu, a to, že jsem se na řadu dostal v půl, opravdu není můj problém. Načež jsem paní vyložil všechny žádosti, flashku, a dva doklady totožnosti (občanský průkaz a řidičák), s tím, že když teda máme tak málo času, tak by jsme mohli začít.
Nebyla to hádka, nebo ostrá výměna názorů, spíš taková debata, kdy jsem milé paní ukázal, že si nenechám kálet na hlavu, a ať ze mě nezkouší dělat blbce. Choval jsem se slušně, ale přitom neústupně, dobře vím, že na úředníka si otevírat pusu a dělat z něj evidentního blbce není dobré, protože on vám to pak může několika způsoby dost citelně vrátit, bude-li chtít.
Takže jsme začali, paní měla pár drobných námitek - např. jestli je ten můj řidičák ještě platný (ano je, do roku 2013), že v certifikátech nemohu mít titul, když ho nemám v občance (ne, opravdu ho tam nemám, jednak kvůli titulu nebudu podstupovat martýrium běhání po úřadech, jednak ho nepoužívám (tak možná když je někde kolonka na titul, a to jen proto, aby nebyla zbytečně prázdná:D), navíc policajtům, a všem, kteří do občanku můžou případně koukat, je info o mém vzdělání k ničemu). Ale budiž, souhlas, v tomhle má pravdu. Našla tam ještě pár nějakých zbytečných drobností, nejdřív trošku remcala, ale pak je (i když proti pravidlům) zamazala bělítkem na všech vyhotoveních všech "lejster". Za což jí děkuji, tady mi to mohla dát sežrat a poslat mě domů. Dokonce mi v jedné nebo dvou věcech i dobře poradila, za což jí patří další můj dík (jak jsme říkal, nevyplatí se do úředníka bytečně kopat bosou nohou, občas kouše :) ).
Takže ač jsem se téměř perfektně připravil, přesto jsem neprošel bez poskvrnky :)
Mezitím okolo proběhlo několik ne moc souvisejících událostí, jako stále přicházející "záležitosti", které byly hned odkázány pryč, jeden pán co si na toto stěžoval, takže byl pak obsloužen někde jinde, atd.
Zbytek řešení ohledně generování podpisů už proběhl bez potíží, jen jsem četl a podepisoval několik různých "lejster".
V 19:50 jsem se zvedal, loučil se s paní, a s pocitem dobře vybojovaného boje s úřednickou hydrou jel domů. Dokonce paní stihla pak ještě obsloužit mladíka co ke konci přišel, šikulka jedna :) :D
Cestou tam jsem jen tak ze srandy zvažoval, že si zřídím i datovou schránku (rád se týrám :D), po téhle zkušenosti si ji raději zřídím elektronicky (což teď díky podpisu můžu), CZP se zase budu vyhýbat tak dlouho, dokud to jen půjde :D
Takže čistý čas strávený řešením el. podpisů cca hodina, nepočítám cestování a věci s tím spojené.
Kvalifikovaný el. podpis mě stál přesně 396,- Kč, komerční 348,- Kč (včetně 20% DPH). Dřív to tuším bývalo levnější, a komerční stával naopak více, pokud se správně pomatuji. Certifikát má platnost rok, takže za rok ho buď nechám propadnout, což je škoda, nebo vysolím dalších 744,- Kč. Resp., teď "vysolil" můj zaměstnavatel, příště vysolím možná já. Prodloužení se dá také provést elektronicky (platí se převodem), takže rozhodně radši to, než návštěva CZP :)
Takže zážitek relativně otřesný, ale nic jiného jsem ani nečekal, ale jako každý běžný občas našeho státu jsem rád, že mám splněno, a budu doufat, že hodně dlouho nebudu muset cokoliv podobného řešit :)
Několik faktů:
- Česká pošta a její zaměstnanci evidentně žijí ještě v dobách komunismu
- zaměstnanci České pošty si myslí, že konec pracovní doby = čas, kdy opouští vchodové dveře místa, kde pracují. To v dnešní době není pravda, teda mimo podniků, které fungují stejně jako v dávných dobách komunismu.
- jako zákazníka mě opravdu nezajímá, že nemají dostatek lidí, že většinu lidí museli dát na sčítání (tahle zmíňka mě spíše docela nasr.. naštvala, protože já jsem dost zásadně proti sčítání), a to je opět informace, která mě absolutně nezajímá (když jsem tam by před rokem, tak tam byly otevřené dvě přepážky, fronta byla také, jedna z těch dvou přepážek chroupala jablko, a všechny odkazovala ke kolegyni, tedy nevidím rozdíl)
- opravdu se mi nelíbilo, že paní ze mě dělá toho "špatného" - jsem rád, že lidé neměli námitky, a samozřejmě me to zároveň mrzí, ta obludná "smířenost" s fungováním našich úředníku mě opravdu "dere" (kldině si na začátek dejte jiné písmenko ;) ). Ovšem, pokud by lidé měli námitky, šly by díky postoji paní spíše mým směrem, tudíž bych se musel bránit, tedy místo aby jsme společně šli proti té naší byrokratické hydře, "prali" by jsme se navzájem spolu.
- všichni úředníci jsou "profesionálně apatičtí", i kdyby stála fronta až ven, oni si dále pojedou svým typicky hlemýždím tempem. Chápu, že se na ty činnosti musí soustředit, ale jde se soustředit a pracovat rychleji, tuplem, dělám-li to po milionté.
- ač úřednice většinu úkonů dělaly už minimálně poněkolikáté, často to nezvládají a vypadají, jak když to dělají poprvé (pominu-li, že na všechno mají návody pro debily, a mají vlastní technickou podporu).
- ač úřednice píší na počítači denně, ťukají to pořád stylem "kde je ÁÁÁÁÁ?", o nějakém psaní všemi desíti, nebo alespoň "všemi třemi" se nedá vůbec uvažovat.
- to, že si Česká pošta/Czechpoint dostatečně neškolí své zaměstnance, nedohlíží na "pružnost" práce, a neprovádí případná doškolení, není problémem zákazníku, ale ti tím nejvíce trpí
- Česká pošta/Czechpoint se nesnaží svým zaměstnancům práci moc usnadnit, jejich systémy jsou relativně nepřehledné, často zlobí, a většinou musí některé věci řešit na X obrazovkách a v X systémech. Kromě toho musí pořád běhat k tiskárně, nebo sem, nebo tam (což jim zhoršuje práci, a kazí to výsledek a rychlost)
- ač žijeme v 21. století, a elektronizace postoupila i do takových "komunistických" struktur jako Česká pošta/Czechpoint , pořád se to tam hemží smlouvami, bloky, kam se všechno dublovaně píše a poznamenává, takže hory papíru se kupí, a lesy brečí strachy
- myslíte si, že na Czechpointu berou karty? Nenechte se vysmát! :D (řešil to tam pán přede mnou) Nejsem si jist, ale tuším, že na pobočkách pošty je MOŽNÁ i berou
- kdyby Česká pošta, Czechpointy, a Postsignum, ať už společně, nebo odděleně byly soukromé firmy, a ne molochy dotované z našich peněz, už dávno by s tímhle přístupem zkrachovaly...
Tyjo zkušenosti jsou souhrnem nejen vlastních zkušeností, a zkušeností jiných zákazníků, ale i zkušenostmi z hlediska mé profese, takže mi věřte, že o pozadí fungování těchto "komunistických" molochů vím docela dost.
Samozřejmě záměrně nezmiňuji, co za práci vykonávám, a ani to nemám v úmyslu zveřejňovat (a není to ani podstatné, a nikomu do toho nic není :) )
Jinak informace o zařizování el. podpisů jsou na stránkách České pošty a stránkách autority Postsignum, takže nepovažuji za nutné tu cokoliv detailně popisovat. A pokud něco nebudete vědět, tak si zavolejte na zákaznickou linku České pošty (a zároveň Postsigna), tam je to taky samý "odborník", stejně jako na přepážce, testováno na lidech :) (Ne, já tam nevolal, a nejspíš ani nebudu, ale i tak mám o nich informacích dost :) )
Hodně štěstí, pokud také budete muset bojovat s "hydrou" ... :)
P.S.: certifikáty jsem ještě neimportoval, nebyl dnes čas, tak kdo ví, možná se ještě dočkáme nějakého veselého dodatku k tomuhle postu... :D
neděle 13. března 2011
Když se ve vás probudí vaše "speleologické" já
Hned v úvodu bych rád dodal, že nikoho k ničemu nenabádám, nepobízím, nedávám ani žádné konkrétní návody jak páchat trestnou činnost, nebo jakýmkoliv způsobem porušovat zákony a nařízení České republiky. Používám pouze veřejně dostupné zdroje, a informace získané volně na internetu, a své vlastní zkušenosti a znalosti, které nebyly nabyty v rozporu se zákony České republiky. Při získávání těchto zkušeností a znalostí nebyla páchána žádná trestná činnost, vandalismus, nebylo nic zničeno, byla zachována pravidla chování v CHKO a obecně v přírodě. To jen aby jsme měli jasno :)
Asi každý měl jako malý kluk tendence strkat (nejen) svůj nos do každé díry, kanálu, jeskyně, a podobných tmavých zákoutí a děr.
Většina z nás naštěstí tyhle "výlety do neznáma" přežila ve zdraví, a věnuje se tomuto někdy nebezpečnému koníčku i nadále. Někdo aktivně a pravidelně (některé to i živí), někdo čas od času nebo nárazově, a někdo spíše pasivně a jen čas od času někam vleze (můj případ).
Speleologií mám na mysli hlavně amatérskou speleologii, kdy se jedná o průzkum, a případné zdokumentování prostředí (fotky, nákresy, mapky), nikoliv vědní obor.
V článku budu mluvit mimo přírodní speleologie (PS) hlavně o industriální speleologii (IS - též v ANJ označována termínem "Urban Speleology" nebo také "Urban Exploration"). Té se se věnuje velké množství lidí, ovšem každý s trochu jiným záměrem a cílem.
"Industriální speleologií" se nazývá pronikání do převážně podzemních prostor v městské zástavbě, jako jsou podzemní kryty, metro, kolektory, sklepy, užitné a historické podzemní prostory a podobně. Většinou takovéto pronikání do podzemí bývá nelegální, často vysloveně protizákonné, a bohužel převážně násilné (překonáváte bezpečnostní prvky a zábrany, dveře, atd.) - toto se často nazývá "Infiltrace/Infiltration". Z infiltrace se stal fenomén podobný např. parkouru, existují spousty webů, diskuzních fór, kde si lidé předávají návody, tipy, rady, vznikají skupiny specializující se na infiltrace, je to vlastně takový adrenalinový sport - stejně jako parkour je ryze industriální, potřebuje město, aby mohl fungovat, je (spíše/skoro vždy) nelegální, člověk se musí dost věcí a postupů naučit, trénovat, zdokonalovat se, je zde velké riziko zranění/smrti a potíží se zákony.
Každý má k těmto průnikům také jiné důvody. Nejvíce průniků mají na svědomí pravděpodobně fanatiční nadšenci, hledači záhad a vysvětlení mýtů a fám, zvědavci, dále například sprejeři (metro), zloději, a v neposlední řadě závisláci na adrenalinu.
IS varianta bývá více bezpečná, než ta přírodní (doly, jeskyně), protože se většinou jedná o prostory, kde nehrozí zřícení, padání suti, a podobně, maximálně se umažete, nebo dostanete do tlamy (od někoho), v určitých případech si můžete dát rande se soupravou metra, nebo se nechat zabít elektrickým vedením (opět metro). Na druhou stranu zde hrozí riziko potíží s policií, a často i armádou, konflikt se správci nebo údržbáři, či vlastníky daných prostor.
IS doslova "kvete" hlavně v Rusku (Moskva), a Anglii (Londýn), kde jsou tato města doslova skrz naskrz "podkopána" různými tunely a podzemními prostorami - jedná se hlavně o metro, a to i staré a nepoužívané trasy a stanice, nebo naopak ty, u kterých se od dokončení upustilo (v souvislosti s ruským metrem se mluví o tajném, tzv. "Metru 2", které bylo (a stále možná je?) využíváno pouze pro potřeby vlády, a zřejmě státu a armády), o skryté starodávné carské podzemní knihovně, jejíž cena je nevyčíslitelná, o artefaktech a pokladech, někde se prý vyskytuje obrovská podzemní prostora, kde je 60 m vysoká socha Lenina nebo Stalina (netuším, vyčteno někde kdesi na netu). Některé podzemní prostory v Rusku se prý datují již od 15. století. V Londýně se dále vyskytují např. staré podzemní zásobovací tunely s vozíky (bývala zde, a občas dodnes jsou, napojení na obchody, důležité a strategické budovy, vládní úřady, apod.), podzemní prostory ukotvení základů budov, pilotů, lan mostů (prý tato lana rezonují, a člověk si tam připadá jak v obrovském piánu), atd. Spousta těchto míst má strategický význam, a byla by vhodná pro cílené teroristické útoky, proto jsou přísně střežena (představte si pár teroristů s výbušninami u zmíněných lan mostů...). Přesto velice často infiltrátoři (naštěstí zvědavci a nadšenci, nikoliv teroristé) do těchto míst pronikají, mapují je, a mají o nich velice detailní znalosti. Někdy i takové, že naopak pomáhají policejním zásahovým jednotkám dostat se do zad např. lupičům v bance, kteří drží rukojmí (tuším případ v Rusku?).
Informace z Moskvy uvádějí, že v podzemí se mohou skrývat až desetitisíce bezdomovců a podobných existencí, pracovníci údržby (plyn, voda, obecná údržba) se tam už kolikrát bojí chodit. Mimoto jsou informace o konajících se nelegálních rituálech, často s oběťmi, i lidskými (hlavně satanisté, ovšem bezdomovci jim rituály kazí, a obětiště demolují, protože je tam nechtějí), jsou nalézány lidské pozůstatky (jak hodně historické, tak evidentně i nedávné). Byla objevena například i opuštěná chemická laboratoř, nikdo neví zda nelegální nebo legální, nicméně ti, kteří ji objevili, ji urychleně opustili, neboť jim evidetně hrozilo velké nebezpečí. Jindy byly zahlédnuty maskované ozbrojené jednotky, které se podzemím přesouvaly neznámo kam (ti kteří je spatřili, se je báli sledovat). Ruští infiltrátoři byli svědky mnoha zvláštních situací, a nalezli mnoho opravdu zajímavých oblastí a věcí.
Pod Prahou (jiná města zas tak moc nesleduji) se vyskytuje velké množství podzemních prostor, některé jsou zřejmé, známé, často i přístupné (metro, sklepy, některé kryty), o některých se ví (podzemní nemocnice, kryty, kolektory), a dá se do nich v určitých případech, a ideálně legální cestu dostat (exkurze, vstup na žádost), o některých se ví, ale dělá se, že neexistují, nebo že tam není nic zajímavého (Prokopské údolí, Kbely), většinou jsou o nich známy jen domněnky, mýty, a smyšlenky - i když kdo ví, něco pravdy na nich být může... Pak se dá samozřejmě předpokládat existence prostor, o kterých nevíme, a nejspíše ani nikdy vědět nebudeme (opravdu tajné podzemní bunkry, sklady kdovíčeho, laboratoře atd.?).
Stačí se zeptat strýčka Googla, chvilku hledat, a dá se najít velké množství informací, často i ne úplně veřejně známých, fotografie, a podobně. V tomto většinou vynikají různá fóra a zapadlé stránky, občas až koukáte, co všechno lidé vyhrabou, zjistí, vyfotí, nebo na vlastní kůži zažijí.
Například zkušenost člověka, který se nějakým způsobem dostal do té části pražského podzemí (tuším někde v Prokopském údolí?), kde nejen, že neměl co dělat, ale kde OPRAVDU asi neměl co dělat, během pár vteřin ležel na zemi, znehybněný, spoutaný, s neprůhlednou kuklou na hlavě. Následovat prý dost nepříjemný pohovor s bandou zakuklenců (zásahovka, nebo nějaká místní zásahová jednotka?), pak opět kukla, otevřená jakási vrata, sundání kukly, kopanec do zadku, jakási ulice a inventura modřin :D (snad si to pomatuji dobře :) ) Zajímavý, ale jistě ne moc příjemný zážitek. A věřil bych, že kdyby se člověk opravdu dostal někam, kde by být neměl, a případně něco viděl/slyšel (jestli je to ovšem vůbec možné), možná by to neskončilo jen domluvou.
Nebo například "Karel", který se v nestřežené chvilce dostal do známého vládního krytu na Klárově (moc zajímavý článek, spousta obrázků a dalších informací, k dispozici zde).
Bohužel, co se týká IS, tak dochází spíše jen k recyklaci a "přežvykování" již známých faktů, a opakování domněnek a smyšlenek, nová fakta a poznatky se v současné době získávají velice těžko.
Ono se také není čemu divit - vezměte si to z druhé strany. Jste stát, snažíte se udržovat prostory jako metro, kolektory, kryty, tajné podzemní prostory, a neustále vám tam jak obtížný hmyz lezou zvědavci a nadšenci. V dnešní době kamerových systémů, čidel, není tak těžké dané oblasti ohlídat (i když ne vždy a všude je to možné), a případně tam poslat policii nebo vojáky/zásahovku. Dotyčnému vynadáte, kdyžtak mu dáte přes hubu, dostane případně zápis do trestního rejstříku, a je klid. Ale v některých případech ani toto zabezpečení nemusí být zárukou jistoty, viz například metro (sprejeři, bezdomovci, zloději), neb tu může selhat lidský faktor - viz případ "Karel" výše. Také se už stalo, že se například do nepříliš hlídaného krytu zvědavci prostě prokopali zdí (evidentně kryt ze starších dob, v té části asi nebyl železobeton?). Problémem samozřejmě je také to, že podobným průnikem se poškozuje zabezpečení, hrozí netěsnost (kryty), a zvědavci/zloději často bezdůvodně ničí vybavení a prostory - což může mít v případě krytů katastrofální důsledky, pokud by musely být využity.
Dalším problémem je zřejmá a neustálá hrozba teroristického útoku, což je další důvod proč podobné prostory ostře hlídat. Většina lidí nechce potíže s policií/zásahovkou/vojáky nebo úřady, proto od těchto výprav raději upouští.
Naštěstí tu jsou fandovské spolky a profesionální skupiny, které obecně městská i mimoměstská podzemí, kryty, jeskyně, lomy, doly i (bývalé) vojenské prostory monitorují, dělají průzkumy, často mohou tam, kam běžný smrtelník nemá šanci se dostat, a často jsou i cíleně najímány na průzkumy a analýzy určitých oblastí. Díky těmto lidem máme alespoň popisy a fotografie míst, která jinak asi nemáme šanci vidět. Nebo která už nejsou díky nenechavosti a bezohlednosti určitých lidí k vidění v té podobě, v jaké byla kdysi.
Co se týká PS, zde bývají často možnosti exkurzí i s výkladem. V případě "neoficiální exkurze na vlastní pěst" zde méně hrozí konflikty s policií, a téměř vůbec s armádou (leda by jste jim lezli do nějaké vojenské, pro civilisty nepřístupné zóny), ale zase hrozí konflikt např. se správcem/majitelem lomu/dolu/jeskyně, a následně i případně se zmíněnou policií. Nehledě na to, že v dolech/lomech/jeskyních hrozí riziko závalu, sesuvu, propadu do nižších pater, je tam větší riziko běžných zranění, můžete někde uvíznout, zaseknout se a podobně. Tyto rizika méně (téměř vůbec) hrozí v dolech a lomech provozovaných a udržovaných, zde ale zase naopak více hrozí riziko kontaktu s "personálem", a když se špatně připletete, můžete být vážně zraněni nebo zahynete při odstřelu. Takže zde vše mluví pro prostory opuštěné, a "aktivním oblastem" se ideálně vyhýbat na "sto honů".
Dalším nebezpečím mohou být zranění, i drobná - ona třeba i jen zraněná ruka v chodbě, kde musíte lézt po čtyřech, nebo se musíte plazit, může být problémem život ohrožujícím. Problémem může být též spodní voda, zatopené prostory, jíl (vlastní zkušenost - několik málo centimetrů kvalitního jílu, a máte problém z něj vytáhnout nohu), prostředí může klouzat (ve spojení se srázem/svažující se chodbou/svážnou štolou nebo srázem může být velkým problémem), můžete narazit na skrývající se pochybné existence (bezdomovci/zločinci/vrazi/úchyláci, kteří se zde skrývají před spravedlností - toto riziko je opravdu malé, ale je), nebo můžete zjistit, že některý mýtus nebo legenda může mít reálný základ (za všechny třeba legenda o Hansi Hagenovi v lomech Malá Amerika, doporučuji zagooglit a vyhledat další podobné příběhy nejen o Hagenovi, a nejen z Malé Ameriky). Obecně dost IS i PS prostor je opředeno záhadami, mýty, a pověrami, nebo nepřesnými, smyšlenými, odhadnutými či zavádějícími informacemi (nejvíce u vojenských objektů), mnoho z nich je zmiňováno v "urban legends", které ovšem, ač by se z otrockého překladu mohlo zdát, nutně nesouvisí jen s městy - obecně by se termín "urban legend" dal označit jako "moderní pověst". Zde není popis na Wikipedii, kam směřuje odkaz, moc přesný a výstižný, nicméně napoví dost.
Pominu-li legálnost IS a PS, je určitě důležité zmínit hlavně bezpečnost a zodpovědnost. Žádný adrenalin a příjemný pocit nestojí za zranění nebo smrt vlastní nebo někoho z lidí kolem. Také je vždy na místě důsledná příprava - jak teoretická, tak praktická. Člověk by si měl o dané lokalitě nastudovat co nejvíce faktů, ale doporučuji i studium případných pověr a mýtů. Pokud je to možné, měl by mít mapy, ideálně chráněné proti vodě, měl by si je nastudovat, aby se zvládl alespoň trošku orientovat podle paměti (pokud by o ně např. přišel), měl by si prostudovat i okolní oblast (v případě města není nezbytné, v případě přírody ano). Měl by své vybavení a fyzickou zdatnost přizpůsobit svým cílům, případně naopak, přizpůsobit své cíle svému vybavení a fyzické zdatnosti, nepřeceňovat sebe, své znalosti, a ani svoji výbavu. Neměl by se vydávat na průzkum, pokud má byť i jen drobné zdravotní potíže - i bolavý zub, nebo nachlazení mohou způsobit nesoustředěnost, resp. dočasnou slabost... důsledky netřeba zmiňovat.
S jednou baterkou, bez náhradních baterií, bez helmy, bez alespoň trochu odpovídajícího oblečení (hlavně obuvi) a bez dalšího vybavení můžete jít maximálně několik desítek metrů od vchodu, ideálně tak, aby bylo na světlo ze vchodu za každých podmínek vidět - tedy nechodit do zatáček, odboček, ale ani nevstupovat do výše, nebo níže položených prostor. V absolutní tmě, která často panuje v podzemí, není problém se již za první odbočkou ztratit, a vydat se na úplně opačnou stranu, do útrob podzemí, místo směrem k vchodu. Zmíněný případ platí navíc pouze v případě prostor, kde nehrozí akutní nebezpečí, kde je stabilní podklad i strop. A i tak je to na zváženou.
Navíc v případě IS průzkumu nehrozí takové nebezpečí i při ztracení (vždy se dá někde vylézt, někoho potkáte, můžete volat o pomoc), jako v případě PS - někde v lomu, široko daleko ani živáčka, a pokud o vašem výletu nikdo neví, jste v pěkné bryndě...
Z toho vyplývá několik dalších ponaučení. Zásadně nechodit sám. Vždy být alespoň ve dvou. Každý jedinec by měl mít základní informace, vlastní mapy, zdroj světla, náhradní baterie, vybavení. Měl by mít mapy a okolí nastudováno (viz výše), též by se měl v podobných oblastech umět chovat (stačí často jen používat mozek a být rozumný), a ideálně mít na skupinu minimálně jednu hodně znalou osobu. V případě PS to samozřejmě znamená umět se slušně chovat obecně v přírodě a hlavně CHKO, nedělat nepořádek a zbytečný hluk.
I v případě větší skupiny dát alespoň jednomu člověku mimo tuto skupinu informace, kde se budete nacházet, co máte v plánu, a dobu, do které pokud se neozvete, má kontaktovat záchranné složky a informace jim podat.
Nicméně toto jsou jen opravdu ZÁKLADNÍ zásady, komletní výčet by vydal na samostatný článek.
Takže přátelé, lezte, zkoumejte, prozkoumávejte, ale ideálně při těchto činnostech nic neničte, nedělejte nepořádek, chovejte se slušně, a vždy raději více přemýšlejte, a méně riskujte, a vždy buďte na vše připraveni.
Dodatek na závěr:
V době, kdy je riziko teroristického útoku velkého rozsahu, jaderné války, nebo jaderné katastrofy, či velkých přírodních katastrof, by měl každý alespoň vědět, co dělat, a kam se schovat v případě, že to bude nutné - informace se dají nalézt na stránkách Magistrátu hl. města Prahy. Doporučuji alespoň nahlédnout.
Pár zajímavých odkazů na závěr (některé se mohou vyskytovat už v článku):
http://www.youtube.com/watch?v=hwDlR22Gors
http://praha.idnes.cz/clanek.asp?c=A110228_172551_praha-zpravy_sfo
http://sites.google.com/site/pevnosti2/tajn%C3%A9velitelstv%C3%ADvprokopsk%C3%A9m%C3%BAdol%C3%AD
http://agartha.cz/html/pruzkumy/praha/k_vlady/index.php
http://www.fortifikace.net/pov_kryty_motol_folimanka.html
http://www.nautilus.cz/kryt.html
http://www.placehacking.co.uk/tag/urban-speleology/
http://www.topiasearch.com/Recreation/Outdoors/Speleology/UrbanSpeleology/
http://en.wikipedia.org/wiki/Infiltration_%28zine%29
http://www.lomy-amerika.cz
(časem dodám další, budu-li schopen najít ty, z kterých jsem čerpal v minulosti - nebo najdu-li nějaký nový zajímavý odkaz)
Asi každý měl jako malý kluk tendence strkat (nejen) svůj nos do každé díry, kanálu, jeskyně, a podobných tmavých zákoutí a děr.
Většina z nás naštěstí tyhle "výlety do neznáma" přežila ve zdraví, a věnuje se tomuto někdy nebezpečnému koníčku i nadále. Někdo aktivně a pravidelně (některé to i živí), někdo čas od času nebo nárazově, a někdo spíše pasivně a jen čas od času někam vleze (můj případ).
Speleologií mám na mysli hlavně amatérskou speleologii, kdy se jedná o průzkum, a případné zdokumentování prostředí (fotky, nákresy, mapky), nikoliv vědní obor.
V článku budu mluvit mimo přírodní speleologie (PS) hlavně o industriální speleologii (IS - též v ANJ označována termínem "Urban Speleology" nebo také "Urban Exploration"). Té se se věnuje velké množství lidí, ovšem každý s trochu jiným záměrem a cílem.
"Industriální speleologií" se nazývá pronikání do převážně podzemních prostor v městské zástavbě, jako jsou podzemní kryty, metro, kolektory, sklepy, užitné a historické podzemní prostory a podobně. Většinou takovéto pronikání do podzemí bývá nelegální, často vysloveně protizákonné, a bohužel převážně násilné (překonáváte bezpečnostní prvky a zábrany, dveře, atd.) - toto se často nazývá "Infiltrace/Infiltration". Z infiltrace se stal fenomén podobný např. parkouru, existují spousty webů, diskuzních fór, kde si lidé předávají návody, tipy, rady, vznikají skupiny specializující se na infiltrace, je to vlastně takový adrenalinový sport - stejně jako parkour je ryze industriální, potřebuje město, aby mohl fungovat, je (spíše/skoro vždy) nelegální, člověk se musí dost věcí a postupů naučit, trénovat, zdokonalovat se, je zde velké riziko zranění/smrti a potíží se zákony.
Každý má k těmto průnikům také jiné důvody. Nejvíce průniků mají na svědomí pravděpodobně fanatiční nadšenci, hledači záhad a vysvětlení mýtů a fám, zvědavci, dále například sprejeři (metro), zloději, a v neposlední řadě závisláci na adrenalinu.
IS varianta bývá více bezpečná, než ta přírodní (doly, jeskyně), protože se většinou jedná o prostory, kde nehrozí zřícení, padání suti, a podobně, maximálně se umažete, nebo dostanete do tlamy (od někoho), v určitých případech si můžete dát rande se soupravou metra, nebo se nechat zabít elektrickým vedením (opět metro). Na druhou stranu zde hrozí riziko potíží s policií, a často i armádou, konflikt se správci nebo údržbáři, či vlastníky daných prostor.
IS doslova "kvete" hlavně v Rusku (Moskva), a Anglii (Londýn), kde jsou tato města doslova skrz naskrz "podkopána" různými tunely a podzemními prostorami - jedná se hlavně o metro, a to i staré a nepoužívané trasy a stanice, nebo naopak ty, u kterých se od dokončení upustilo (v souvislosti s ruským metrem se mluví o tajném, tzv. "Metru 2", které bylo (a stále možná je?) využíváno pouze pro potřeby vlády, a zřejmě státu a armády), o skryté starodávné carské podzemní knihovně, jejíž cena je nevyčíslitelná, o artefaktech a pokladech, někde se prý vyskytuje obrovská podzemní prostora, kde je 60 m vysoká socha Lenina nebo Stalina (netuším, vyčteno někde kdesi na netu). Některé podzemní prostory v Rusku se prý datují již od 15. století. V Londýně se dále vyskytují např. staré podzemní zásobovací tunely s vozíky (bývala zde, a občas dodnes jsou, napojení na obchody, důležité a strategické budovy, vládní úřady, apod.), podzemní prostory ukotvení základů budov, pilotů, lan mostů (prý tato lana rezonují, a člověk si tam připadá jak v obrovském piánu), atd. Spousta těchto míst má strategický význam, a byla by vhodná pro cílené teroristické útoky, proto jsou přísně střežena (představte si pár teroristů s výbušninami u zmíněných lan mostů...). Přesto velice často infiltrátoři (naštěstí zvědavci a nadšenci, nikoliv teroristé) do těchto míst pronikají, mapují je, a mají o nich velice detailní znalosti. Někdy i takové, že naopak pomáhají policejním zásahovým jednotkám dostat se do zad např. lupičům v bance, kteří drží rukojmí (tuším případ v Rusku?).
Informace z Moskvy uvádějí, že v podzemí se mohou skrývat až desetitisíce bezdomovců a podobných existencí, pracovníci údržby (plyn, voda, obecná údržba) se tam už kolikrát bojí chodit. Mimoto jsou informace o konajících se nelegálních rituálech, často s oběťmi, i lidskými (hlavně satanisté, ovšem bezdomovci jim rituály kazí, a obětiště demolují, protože je tam nechtějí), jsou nalézány lidské pozůstatky (jak hodně historické, tak evidentně i nedávné). Byla objevena například i opuštěná chemická laboratoř, nikdo neví zda nelegální nebo legální, nicméně ti, kteří ji objevili, ji urychleně opustili, neboť jim evidetně hrozilo velké nebezpečí. Jindy byly zahlédnuty maskované ozbrojené jednotky, které se podzemím přesouvaly neznámo kam (ti kteří je spatřili, se je báli sledovat). Ruští infiltrátoři byli svědky mnoha zvláštních situací, a nalezli mnoho opravdu zajímavých oblastí a věcí.
Pod Prahou (jiná města zas tak moc nesleduji) se vyskytuje velké množství podzemních prostor, některé jsou zřejmé, známé, často i přístupné (metro, sklepy, některé kryty), o některých se ví (podzemní nemocnice, kryty, kolektory), a dá se do nich v určitých případech, a ideálně legální cestu dostat (exkurze, vstup na žádost), o některých se ví, ale dělá se, že neexistují, nebo že tam není nic zajímavého (Prokopské údolí, Kbely), většinou jsou o nich známy jen domněnky, mýty, a smyšlenky - i když kdo ví, něco pravdy na nich být může... Pak se dá samozřejmě předpokládat existence prostor, o kterých nevíme, a nejspíše ani nikdy vědět nebudeme (opravdu tajné podzemní bunkry, sklady kdovíčeho, laboratoře atd.?).
Stačí se zeptat strýčka Googla, chvilku hledat, a dá se najít velké množství informací, často i ne úplně veřejně známých, fotografie, a podobně. V tomto většinou vynikají různá fóra a zapadlé stránky, občas až koukáte, co všechno lidé vyhrabou, zjistí, vyfotí, nebo na vlastní kůži zažijí.
Například zkušenost člověka, který se nějakým způsobem dostal do té části pražského podzemí (tuším někde v Prokopském údolí?), kde nejen, že neměl co dělat, ale kde OPRAVDU asi neměl co dělat, během pár vteřin ležel na zemi, znehybněný, spoutaný, s neprůhlednou kuklou na hlavě. Následovat prý dost nepříjemný pohovor s bandou zakuklenců (zásahovka, nebo nějaká místní zásahová jednotka?), pak opět kukla, otevřená jakási vrata, sundání kukly, kopanec do zadku, jakási ulice a inventura modřin :D (snad si to pomatuji dobře :) ) Zajímavý, ale jistě ne moc příjemný zážitek. A věřil bych, že kdyby se člověk opravdu dostal někam, kde by být neměl, a případně něco viděl/slyšel (jestli je to ovšem vůbec možné), možná by to neskončilo jen domluvou.
Nebo například "Karel", který se v nestřežené chvilce dostal do známého vládního krytu na Klárově (moc zajímavý článek, spousta obrázků a dalších informací, k dispozici zde).
Bohužel, co se týká IS, tak dochází spíše jen k recyklaci a "přežvykování" již známých faktů, a opakování domněnek a smyšlenek, nová fakta a poznatky se v současné době získávají velice těžko.
Ono se také není čemu divit - vezměte si to z druhé strany. Jste stát, snažíte se udržovat prostory jako metro, kolektory, kryty, tajné podzemní prostory, a neustále vám tam jak obtížný hmyz lezou zvědavci a nadšenci. V dnešní době kamerových systémů, čidel, není tak těžké dané oblasti ohlídat (i když ne vždy a všude je to možné), a případně tam poslat policii nebo vojáky/zásahovku. Dotyčnému vynadáte, kdyžtak mu dáte přes hubu, dostane případně zápis do trestního rejstříku, a je klid. Ale v některých případech ani toto zabezpečení nemusí být zárukou jistoty, viz například metro (sprejeři, bezdomovci, zloději), neb tu může selhat lidský faktor - viz případ "Karel" výše. Také se už stalo, že se například do nepříliš hlídaného krytu zvědavci prostě prokopali zdí (evidentně kryt ze starších dob, v té části asi nebyl železobeton?). Problémem samozřejmě je také to, že podobným průnikem se poškozuje zabezpečení, hrozí netěsnost (kryty), a zvědavci/zloději často bezdůvodně ničí vybavení a prostory - což může mít v případě krytů katastrofální důsledky, pokud by musely být využity.
Dalším problémem je zřejmá a neustálá hrozba teroristického útoku, což je další důvod proč podobné prostory ostře hlídat. Většina lidí nechce potíže s policií/zásahovkou/vojáky nebo úřady, proto od těchto výprav raději upouští.
Naštěstí tu jsou fandovské spolky a profesionální skupiny, které obecně městská i mimoměstská podzemí, kryty, jeskyně, lomy, doly i (bývalé) vojenské prostory monitorují, dělají průzkumy, často mohou tam, kam běžný smrtelník nemá šanci se dostat, a často jsou i cíleně najímány na průzkumy a analýzy určitých oblastí. Díky těmto lidem máme alespoň popisy a fotografie míst, která jinak asi nemáme šanci vidět. Nebo která už nejsou díky nenechavosti a bezohlednosti určitých lidí k vidění v té podobě, v jaké byla kdysi.
Co se týká PS, zde bývají často možnosti exkurzí i s výkladem. V případě "neoficiální exkurze na vlastní pěst" zde méně hrozí konflikty s policií, a téměř vůbec s armádou (leda by jste jim lezli do nějaké vojenské, pro civilisty nepřístupné zóny), ale zase hrozí konflikt např. se správcem/majitelem lomu/dolu/jeskyně, a následně i případně se zmíněnou policií. Nehledě na to, že v dolech/lomech/jeskyních hrozí riziko závalu, sesuvu, propadu do nižších pater, je tam větší riziko běžných zranění, můžete někde uvíznout, zaseknout se a podobně. Tyto rizika méně (téměř vůbec) hrozí v dolech a lomech provozovaných a udržovaných, zde ale zase naopak více hrozí riziko kontaktu s "personálem", a když se špatně připletete, můžete být vážně zraněni nebo zahynete při odstřelu. Takže zde vše mluví pro prostory opuštěné, a "aktivním oblastem" se ideálně vyhýbat na "sto honů".
Dalším nebezpečím mohou být zranění, i drobná - ona třeba i jen zraněná ruka v chodbě, kde musíte lézt po čtyřech, nebo se musíte plazit, může být problémem život ohrožujícím. Problémem může být též spodní voda, zatopené prostory, jíl (vlastní zkušenost - několik málo centimetrů kvalitního jílu, a máte problém z něj vytáhnout nohu), prostředí může klouzat (ve spojení se srázem/svažující se chodbou/svážnou štolou nebo srázem může být velkým problémem), můžete narazit na skrývající se pochybné existence (bezdomovci/zločinci/vrazi/úchyláci, kteří se zde skrývají před spravedlností - toto riziko je opravdu malé, ale je), nebo můžete zjistit, že některý mýtus nebo legenda může mít reálný základ (za všechny třeba legenda o Hansi Hagenovi v lomech Malá Amerika, doporučuji zagooglit a vyhledat další podobné příběhy nejen o Hagenovi, a nejen z Malé Ameriky). Obecně dost IS i PS prostor je opředeno záhadami, mýty, a pověrami, nebo nepřesnými, smyšlenými, odhadnutými či zavádějícími informacemi (nejvíce u vojenských objektů), mnoho z nich je zmiňováno v "urban legends", které ovšem, ač by se z otrockého překladu mohlo zdát, nutně nesouvisí jen s městy - obecně by se termín "urban legend" dal označit jako "moderní pověst". Zde není popis na Wikipedii, kam směřuje odkaz, moc přesný a výstižný, nicméně napoví dost.
Pominu-li legálnost IS a PS, je určitě důležité zmínit hlavně bezpečnost a zodpovědnost. Žádný adrenalin a příjemný pocit nestojí za zranění nebo smrt vlastní nebo někoho z lidí kolem. Také je vždy na místě důsledná příprava - jak teoretická, tak praktická. Člověk by si měl o dané lokalitě nastudovat co nejvíce faktů, ale doporučuji i studium případných pověr a mýtů. Pokud je to možné, měl by mít mapy, ideálně chráněné proti vodě, měl by si je nastudovat, aby se zvládl alespoň trošku orientovat podle paměti (pokud by o ně např. přišel), měl by si prostudovat i okolní oblast (v případě města není nezbytné, v případě přírody ano). Měl by své vybavení a fyzickou zdatnost přizpůsobit svým cílům, případně naopak, přizpůsobit své cíle svému vybavení a fyzické zdatnosti, nepřeceňovat sebe, své znalosti, a ani svoji výbavu. Neměl by se vydávat na průzkum, pokud má byť i jen drobné zdravotní potíže - i bolavý zub, nebo nachlazení mohou způsobit nesoustředěnost, resp. dočasnou slabost... důsledky netřeba zmiňovat.
S jednou baterkou, bez náhradních baterií, bez helmy, bez alespoň trochu odpovídajícího oblečení (hlavně obuvi) a bez dalšího vybavení můžete jít maximálně několik desítek metrů od vchodu, ideálně tak, aby bylo na světlo ze vchodu za každých podmínek vidět - tedy nechodit do zatáček, odboček, ale ani nevstupovat do výše, nebo níže položených prostor. V absolutní tmě, která často panuje v podzemí, není problém se již za první odbočkou ztratit, a vydat se na úplně opačnou stranu, do útrob podzemí, místo směrem k vchodu. Zmíněný případ platí navíc pouze v případě prostor, kde nehrozí akutní nebezpečí, kde je stabilní podklad i strop. A i tak je to na zváženou.
Navíc v případě IS průzkumu nehrozí takové nebezpečí i při ztracení (vždy se dá někde vylézt, někoho potkáte, můžete volat o pomoc), jako v případě PS - někde v lomu, široko daleko ani živáčka, a pokud o vašem výletu nikdo neví, jste v pěkné bryndě...
Z toho vyplývá několik dalších ponaučení. Zásadně nechodit sám. Vždy být alespoň ve dvou. Každý jedinec by měl mít základní informace, vlastní mapy, zdroj světla, náhradní baterie, vybavení. Měl by mít mapy a okolí nastudováno (viz výše), též by se měl v podobných oblastech umět chovat (stačí často jen používat mozek a být rozumný), a ideálně mít na skupinu minimálně jednu hodně znalou osobu. V případě PS to samozřejmě znamená umět se slušně chovat obecně v přírodě a hlavně CHKO, nedělat nepořádek a zbytečný hluk.
I v případě větší skupiny dát alespoň jednomu člověku mimo tuto skupinu informace, kde se budete nacházet, co máte v plánu, a dobu, do které pokud se neozvete, má kontaktovat záchranné složky a informace jim podat.
Nicméně toto jsou jen opravdu ZÁKLADNÍ zásady, komletní výčet by vydal na samostatný článek.
Takže přátelé, lezte, zkoumejte, prozkoumávejte, ale ideálně při těchto činnostech nic neničte, nedělejte nepořádek, chovejte se slušně, a vždy raději více přemýšlejte, a méně riskujte, a vždy buďte na vše připraveni.
Dodatek na závěr:
V době, kdy je riziko teroristického útoku velkého rozsahu, jaderné války, nebo jaderné katastrofy, či velkých přírodních katastrof, by měl každý alespoň vědět, co dělat, a kam se schovat v případě, že to bude nutné - informace se dají nalézt na stránkách Magistrátu hl. města Prahy. Doporučuji alespoň nahlédnout.
Pár zajímavých odkazů na závěr (některé se mohou vyskytovat už v článku):
http://www.youtube.com/watch?v=hwDlR22Gors
http://praha.idnes.cz/clanek.asp?c=A110228_172551_praha-zpravy_sfo
http://sites.google.com/site/pevnosti2/tajn%C3%A9velitelstv%C3%ADvprokopsk%C3%A9m%C3%BAdol%C3%AD
http://agartha.cz/html/pruzkumy/praha/k_vlady/index.php
http://www.fortifikace.net/pov_kryty_motol_folimanka.html
http://www.nautilus.cz/kryt.html
http://www.placehacking.co.uk/tag/urban-speleology/
http://www.topiasearch.com/Recreation/Outdoors/Speleology/UrbanSpeleology/
http://en.wikipedia.org/wiki/Infiltration_%28zine%29
http://www.lomy-amerika.cz
(časem dodám další, budu-li schopen najít ty, z kterých jsem čerpal v minulosti - nebo najdu-li nějaký nový zajímavý odkaz)
sobota 12. března 2011
Vzkaz pro BFU: Ajťák (a technik) není exotické “zviřátko” (a také není věštec)
http://www.podnikatel.cz/clanky/ajtak-neni-exoticke-zviratko/
Dovolil jsem si název článku z odkazu trošku pozměnit, a na článek zlehka navážu vlastními úvahami a zkušenostmi.
Také v tomto odkazu najdete krásně definované pojmy jako "nerd" a "geek".
Toto není jen vzkaz pro manažery, to je vzkaz obecně pro všechny neIT bytosti :) Článek je sice mířen manažerům, ale měl by platit i pro ostatní... pokud by existovalo něco jako návod, jak jednat s IT, měl by se inspirovat tímto článkem.
Co bych si asi nejvíce vytkl lidem, kteří se baví s IT, jsou vyjadřovací schopnosti. Jako pracovník technické podpory kolikrát po telefonu slyším "kouzelnou" definici "nefunguje to", na dotaz "Co PŘESNĚ nefunguje, jak se to projevuje, co to píše, co to dělá...?", slyším většinou další, stejně zbytečnou odpověď. Snažím se lidi navést, aby mi přečetli nějakou hlášku, informaci, pokud ji vidí, nebo zkusili přesně popsat jak se problém projevuje. Kolikrát mám pocit, že bych naučil spíše prase létat, než BFU alespoň rámcově popsat problém. Většina BFU je asi přesvědčena o tom, že kromě nadlidských znalostí z oblasti IT také disponujeme nadpřirozenými schopnostmi jako věštectví a podobně. Ne vážení, nedisponujeme :)
Nechci BFU, tedy běžné uživatele urážet, to ne. Já rozumím počítačům, oni jsou zase třeba dobří účetní, doktoři, řemeslníci, a podobně.
Ale když budu volat instalatérovi, majíc problém spadající do jeho oblasti působnosti, také mu neřeknu "Mi tu teče voda, z tamtoho.". Lékaři, ke kterému jdu se zdravotním problémem, také neřeknu "Mi něco bolí." s tím, že dál absolutně nebudu schopen popsat kde a jak mě co bolí, co mám za potíže, atd. Už mi alespoň trošku rozumíte, vážení BFU?
Další věcí je absolutní nepřipravenost na rozhovor. Pokud volám na technickou podporu, s tím, že ten dotyčný na telefonu mě, a ani můj počítač, nezná, v životě ani jednoho z nás neviděl (a díkybohu ani neuvidí), měl bych očekávat, že se bude ptát. Nejen na můj problém, ale i na okolnosti. Nejspíš na informace o daném počítači, na kterém se problém vyskytuje, že? A pokud daný BFU informace o SVÉM počítači neví, a není schopen si je zjistit, zdržuje daného pracovníka technické podpory, zdržuje sebe, a zbytečně je stresován tím, že se daný IT snaží tyto informace na dálku zjistit.
Dalším problémem je VELKÁ počítačová negramotnost. Než jsem do této práce nastoupil, naivně jsem si myslel, že Češi jsou, co se týká práce s počítačem, docela vzdělaní. Není tomu tak. Hlavně starší generace jsou typičtí "clicking monkey". Tzn., vědí kde kliknout, co napsat, kde to vypnout, toť vše. Znovu opakuji, chápu je, počítač je ve většině případů jejich nepřítel, a prchají od něj co nejdál kdykoliv mohou.
Ale zase na druhou stranu, pokud s něčím pracuji třeba 5 let, i nechtěně se o tom leccos dozvím, občas kliknu sem nebo sem, něco to udělá, mě se to chtě nechtě uloží do mozku. Nevím, možná fungují jinak. Každopádně, pokud s něčím musím pracovat, a evidentně s tím neumím, vždy je možnost se doučit/přiučit - máme internet, návody, máme známé, kteří se vyznají a umějí vysvětlit, máme rekvalifikační kurzy atd. - muselo by se jen chtít, že? :)
Ovšem na stejný problém narážím často i u osob mladších, často asistentky/sekretářky odhadem 20-25, tedy mladí lidé, kteří už se odmlada s počítači chtě nechtě setkávají. Opět tu chybí i základní návyky a znalosti.
Ale zpět obecně k BFU; často jsem častován nenávistnými frázemi typu "Na to se mě neptejte, nejsem žádný programátor/IT!" a jejich variacemi (kolikrát to vysloveně plivou jak největší urážku), při úplně triviálních dotazech. Ptám se většinou na věci typu "Vidíte v levé horní části okna menu?" (FF, IE), "Jak vypadá ta ikonka, kterou mačkáte, když jdete na internet, co je pod ní napsáno?", chci aby se koukli na lištu, na plochu, do Start menu, nebo prostě jen aby četli nebo říkali co vidí.
Ne, milí BFU, opravdu nejste programátoři ani IT, to můžu potvrdit ;) Bohužel nejste ani "uživatelé", protože neznáte kolikrát ani naprosté základy, bez kterých se s počítačem snad ani nedá pracovat (evidentně dá :D). Lidé neumí kopírovat text, neví co je prohlížeč, neumí ani základy práce s ním, často ani netuší, že se počítač dá restartovat, a ne jen vypnout, že pokud chtějí používat nějaký program, nestačí ho jen stáhnout, ale musí se i nainstalovat a podobně.
Docela vtipní jsou také uživatelé s Macy nebo Linuxem - většina z nich dobrovolně přešla, na tom systému bývají i třeba několik měsíců, a opět neznají ani ty základy - často jsou horší jak uživatelé s Windows.
Velkým problémem jsou uživatelé, kteří jsou přesvědčeni o své bezchybosti, jsou dokonalí, nechybují, nedělají překlepy, nezapomínají. Tito uživatelé se s vámi hádají do krve, že oni špatně přihlašovací údaje nepíší, že oni si heslo neměnili, a že pokud je něco špatně, je chyba v systému. Argumentu, že pokud je tedy chyba v systému, tak proč oni jsou ti jediní, kdo mají problém, se vysmějí. Zajímaví jsou také uživatelé, kteří vlastnostmi svého systému neodpovídají dnešním standardům. Systémy jako Windows 2000, Windows XP starší jak se Service Packem 3 (zažil jsem i exoty, kteří neměli ani jedničku :D), IE6, Mozilla Firefox v prehistorické verzi 1.něco, a podobně. Neaktualizované systémy, vypnuté automatické aktualizace, a podobně. A samozřejmě, špatný jsem já, když oni nemají postaráno o svůj počítač (nenesu za jejich počítač zodpovědnost, nemám ho ve správě, tedy jejich problém). Informaci, že o počítač musí být alespoň jednou za čas trošku pečováno, stejně jako třeba s autem jezdí alespoň jednou za čas do servisu, odpálkují tím, že jim to dodneška fungovalo, a že nehodlají nic měnit, že je to nezajímá, a podobně. Fajn, mě taky ne, v tom případě jim řeknu, že já jim informaci podal, jak s ní naloží a zda se o svůj počítač postarají je čistě jejich věc :)
Relativně vtipné také je, když vám někdo zavolá, že před půl rokem se mu objevil problém, a že by ho teda chtěl vyřešit... :D
Ještě lepší jsou ti, kteří zavolají, a šílí, že jim něco nefunguje, a že TEĎ HNED potřebují něco poslat/zařídit, a že jestli jim to hned nebude fungovat, tak jim zaplatíme škodu, budou si stěžovat, a podobně ... většinou ten problém nemají pár minut, hodinu, den, ale třeba týden, měsíc a podobně, navíc tu danou věc neřeší včas, ale na poslední chvíli. Tedy jejich neschopnost, jejich lajdáctví, jejich průser :)
A zvlášť zajímavou kapitolou jsou "neurvalci". Většinou bez pozdravu, bez představení jste seřváni, často docela vulgárně, proč to nefunguje atd. V drtivé většině případů je chyba na straně uživatele. Nicméně, zachováte klid, snažíte se pomoci/poradit, ale uživatel neposlouchá, nespolupracuje, nepustí vás ke slovu, často je pořád, nebo ještě více vulgární. S takovými to řeším jednoduše, klidným hlasem ho varuji, že tímto stylem spolu komunikaci nepovedeme, a že pokud nepřestane, tak rozhovor ukončím (často mě ani přes ten jeho řev neslyší :) ), dám mu tak deset vteřin, a pak zavěšuji :) Kolikrát se mi stalo, že jsem toho dotyčného měl na telefonu za chvíli znovu (náhodou ho to zase směrovalo na mě), a že se choval úplně stejně - opět jsem ho po varování zavěsil :) Většina lidí se po varování naštěstí uklidní, někdy i omluví.
Volající by si měli uvědomit, že ti technici na druhé straně nejsou jejich sluhové, nejsou nějaké nižší bytosti, naopak, oni jsou ti, kdo jsou na koni, a kteří mohou rychle pomoci, nebo to tomu dotyčnému dát pěkně sežrat :) To, že jsme monitorováni, neznamená, že nemáme prostor dotyčnému dát jeho nepřístojné chování pěkně sežrat. Po dlouhé době na této pozici se naučíte oplácet dotyčnému jeho nepříjemné chování, aniž by bylo dle záznamu cokoliv prokazatelné, naopak, dle záznamu jste slušní, milí, a snažíte se maximálně volajícímu pomoci :)
Samozřejmě, a to mluvím hlavně za sebe, ale i za spousty lidí na podobných pozicích, které znám, nikdy nejsem na volajícího zlý/nepříjemný bezdůvodně. Rád vyřeším hovor v klidu, pohodě, člověku rád poradím, opravdu se i přetrhnu, abych mu pomohl, často nad rámec svých povinností. Ovšem pokud se ten druhý chová slušně a spolupracuje. Každý raději řeší věci v klidu, a v dobrém, než naopak, no ne? :)
I když je často volající totálně neprůstřelný, neschopný, přesto zatnu zuby a snažím se dál.
Ano, někdy zníme monotónně, znuděně, nebo i lehce nepříjemně, to je pravda. Převážně si za to může daný uživatel sám, a věřte, občas je opravdu těžké zůstat v klidu... i po dlouhé době v takovéto pozici vás dokáží lidé vytočit ;)
Jsme také jenom lidé, občas máme slabší chvilku, občas je toho moc (když je špička, a jde jeden hovor za druhým), někdy máme práce nad hlavu, často i hromady práce přidružené k tech. podpoře, občas jsme unavení, nemocní, a tak dále. Ne, to není důvod pro horší služby, nepříjemné chování, hádky, nebo nedejbože nadávky. Vždy musíme udržovat určité dekorum, standard, jsou věci které prostě nesmíme.
Volající by si měl uvědomit, že jsme tam od toho, aby jsme mu pomohli, že mu rádi pomůžeme, protože to spousta z nás bere trochu i jako poslání. A měl by se snažit nám s tím také pomoci, spolupracovat, chovat se slušně, a nedělat potíže - pak je ten hovor pro obě strany vždy příjemnější :)
Abych jen nenadával, musím říct, že s většinou volajících proběhne hovor úplně v pohodě, klidu, vyřešíme, občas je i sranda, někdy i chvilka pro nezávazný pokec (dlouhá restart, stahování). Většinou není nutné být nepříjemný, volající jsou naprosto v pohodě, spolupracují, snaží se co nejvíce pomoci při řešení problému. A tak to má být.
Vždy se snažím být k volajícím milý, použít trošku "kamarádský" přístup (řada lidí je z nás nervozní, bojí se nás, a tak :D).
Lidé často děkují, chválí nás, párkrát se mi stalo, že si i dotyčný vyžádá e-mail, na který chce napsat, a jmenovitě mě tam pochválit za skvělou práci - nebudu lhát, potěší to, a člověku to dá hned větší chuť do práce ;)
A naopak, případ, kdy si chtěl na mě daný volající jmenovitě stěžovat, se mi nestal už ani nepomatuji ;)
Největší odměnou je pro mě komunikovat s někým jiným z IT, kdy nevysvětluji detaily, základy, prostě řeknu řešení, druhá strana poděkuje, rozloučíme se a hotovo :)
Takže milí BFU, buďte na své technické "podporáky" milí, hodní, jasně definujte problém, a mějte základní přehled o svém hardwaru a softwaru. Mluvte stručně a k věci. My se vám za to odvděčíme též milým chováním, a rychlou a jasnou odpovědí :o)
Na závěr - asi jste zaznamenali, že jsem nezmínil kde pracuji, čemu přesně dělám technickou podporu, žádné detaily - ano, to je účel, nemám potřebu sdělovat kde pracuji a co přesně dělám :)
Dovolil jsem si název článku z odkazu trošku pozměnit, a na článek zlehka navážu vlastními úvahami a zkušenostmi.
Také v tomto odkazu najdete krásně definované pojmy jako "nerd" a "geek".
Toto není jen vzkaz pro manažery, to je vzkaz obecně pro všechny neIT bytosti :) Článek je sice mířen manažerům, ale měl by platit i pro ostatní... pokud by existovalo něco jako návod, jak jednat s IT, měl by se inspirovat tímto článkem.
Co bych si asi nejvíce vytkl lidem, kteří se baví s IT, jsou vyjadřovací schopnosti. Jako pracovník technické podpory kolikrát po telefonu slyším "kouzelnou" definici "nefunguje to", na dotaz "Co PŘESNĚ nefunguje, jak se to projevuje, co to píše, co to dělá...?", slyším většinou další, stejně zbytečnou odpověď. Snažím se lidi navést, aby mi přečetli nějakou hlášku, informaci, pokud ji vidí, nebo zkusili přesně popsat jak se problém projevuje. Kolikrát mám pocit, že bych naučil spíše prase létat, než BFU alespoň rámcově popsat problém. Většina BFU je asi přesvědčena o tom, že kromě nadlidských znalostí z oblasti IT také disponujeme nadpřirozenými schopnostmi jako věštectví a podobně. Ne vážení, nedisponujeme :)
Nechci BFU, tedy běžné uživatele urážet, to ne. Já rozumím počítačům, oni jsou zase třeba dobří účetní, doktoři, řemeslníci, a podobně.
Ale když budu volat instalatérovi, majíc problém spadající do jeho oblasti působnosti, také mu neřeknu "Mi tu teče voda, z tamtoho.". Lékaři, ke kterému jdu se zdravotním problémem, také neřeknu "Mi něco bolí." s tím, že dál absolutně nebudu schopen popsat kde a jak mě co bolí, co mám za potíže, atd. Už mi alespoň trošku rozumíte, vážení BFU?
Další věcí je absolutní nepřipravenost na rozhovor. Pokud volám na technickou podporu, s tím, že ten dotyčný na telefonu mě, a ani můj počítač, nezná, v životě ani jednoho z nás neviděl (a díkybohu ani neuvidí), měl bych očekávat, že se bude ptát. Nejen na můj problém, ale i na okolnosti. Nejspíš na informace o daném počítači, na kterém se problém vyskytuje, že? A pokud daný BFU informace o SVÉM počítači neví, a není schopen si je zjistit, zdržuje daného pracovníka technické podpory, zdržuje sebe, a zbytečně je stresován tím, že se daný IT snaží tyto informace na dálku zjistit.
Dalším problémem je VELKÁ počítačová negramotnost. Než jsem do této práce nastoupil, naivně jsem si myslel, že Češi jsou, co se týká práce s počítačem, docela vzdělaní. Není tomu tak. Hlavně starší generace jsou typičtí "clicking monkey". Tzn., vědí kde kliknout, co napsat, kde to vypnout, toť vše. Znovu opakuji, chápu je, počítač je ve většině případů jejich nepřítel, a prchají od něj co nejdál kdykoliv mohou.
Ale zase na druhou stranu, pokud s něčím pracuji třeba 5 let, i nechtěně se o tom leccos dozvím, občas kliknu sem nebo sem, něco to udělá, mě se to chtě nechtě uloží do mozku. Nevím, možná fungují jinak. Každopádně, pokud s něčím musím pracovat, a evidentně s tím neumím, vždy je možnost se doučit/přiučit - máme internet, návody, máme známé, kteří se vyznají a umějí vysvětlit, máme rekvalifikační kurzy atd. - muselo by se jen chtít, že? :)
Ovšem na stejný problém narážím často i u osob mladších, často asistentky/sekretářky odhadem 20-25, tedy mladí lidé, kteří už se odmlada s počítači chtě nechtě setkávají. Opět tu chybí i základní návyky a znalosti.
Ale zpět obecně k BFU; často jsem častován nenávistnými frázemi typu "Na to se mě neptejte, nejsem žádný programátor/IT!" a jejich variacemi (kolikrát to vysloveně plivou jak největší urážku), při úplně triviálních dotazech. Ptám se většinou na věci typu "Vidíte v levé horní části okna menu?" (FF, IE), "Jak vypadá ta ikonka, kterou mačkáte, když jdete na internet, co je pod ní napsáno?", chci aby se koukli na lištu, na plochu, do Start menu, nebo prostě jen aby četli nebo říkali co vidí.
Ne, milí BFU, opravdu nejste programátoři ani IT, to můžu potvrdit ;) Bohužel nejste ani "uživatelé", protože neznáte kolikrát ani naprosté základy, bez kterých se s počítačem snad ani nedá pracovat (evidentně dá :D). Lidé neumí kopírovat text, neví co je prohlížeč, neumí ani základy práce s ním, často ani netuší, že se počítač dá restartovat, a ne jen vypnout, že pokud chtějí používat nějaký program, nestačí ho jen stáhnout, ale musí se i nainstalovat a podobně.
Docela vtipní jsou také uživatelé s Macy nebo Linuxem - většina z nich dobrovolně přešla, na tom systému bývají i třeba několik měsíců, a opět neznají ani ty základy - často jsou horší jak uživatelé s Windows.
Velkým problémem jsou uživatelé, kteří jsou přesvědčeni o své bezchybosti, jsou dokonalí, nechybují, nedělají překlepy, nezapomínají. Tito uživatelé se s vámi hádají do krve, že oni špatně přihlašovací údaje nepíší, že oni si heslo neměnili, a že pokud je něco špatně, je chyba v systému. Argumentu, že pokud je tedy chyba v systému, tak proč oni jsou ti jediní, kdo mají problém, se vysmějí. Zajímaví jsou také uživatelé, kteří vlastnostmi svého systému neodpovídají dnešním standardům. Systémy jako Windows 2000, Windows XP starší jak se Service Packem 3 (zažil jsem i exoty, kteří neměli ani jedničku :D), IE6, Mozilla Firefox v prehistorické verzi 1.něco, a podobně. Neaktualizované systémy, vypnuté automatické aktualizace, a podobně. A samozřejmě, špatný jsem já, když oni nemají postaráno o svůj počítač (nenesu za jejich počítač zodpovědnost, nemám ho ve správě, tedy jejich problém). Informaci, že o počítač musí být alespoň jednou za čas trošku pečováno, stejně jako třeba s autem jezdí alespoň jednou za čas do servisu, odpálkují tím, že jim to dodneška fungovalo, a že nehodlají nic měnit, že je to nezajímá, a podobně. Fajn, mě taky ne, v tom případě jim řeknu, že já jim informaci podal, jak s ní naloží a zda se o svůj počítač postarají je čistě jejich věc :)
Relativně vtipné také je, když vám někdo zavolá, že před půl rokem se mu objevil problém, a že by ho teda chtěl vyřešit... :D
Ještě lepší jsou ti, kteří zavolají, a šílí, že jim něco nefunguje, a že TEĎ HNED potřebují něco poslat/zařídit, a že jestli jim to hned nebude fungovat, tak jim zaplatíme škodu, budou si stěžovat, a podobně ... většinou ten problém nemají pár minut, hodinu, den, ale třeba týden, měsíc a podobně, navíc tu danou věc neřeší včas, ale na poslední chvíli. Tedy jejich neschopnost, jejich lajdáctví, jejich průser :)
A zvlášť zajímavou kapitolou jsou "neurvalci". Většinou bez pozdravu, bez představení jste seřváni, často docela vulgárně, proč to nefunguje atd. V drtivé většině případů je chyba na straně uživatele. Nicméně, zachováte klid, snažíte se pomoci/poradit, ale uživatel neposlouchá, nespolupracuje, nepustí vás ke slovu, často je pořád, nebo ještě více vulgární. S takovými to řeším jednoduše, klidným hlasem ho varuji, že tímto stylem spolu komunikaci nepovedeme, a že pokud nepřestane, tak rozhovor ukončím (často mě ani přes ten jeho řev neslyší :) ), dám mu tak deset vteřin, a pak zavěšuji :) Kolikrát se mi stalo, že jsem toho dotyčného měl na telefonu za chvíli znovu (náhodou ho to zase směrovalo na mě), a že se choval úplně stejně - opět jsem ho po varování zavěsil :) Většina lidí se po varování naštěstí uklidní, někdy i omluví.
Volající by si měli uvědomit, že ti technici na druhé straně nejsou jejich sluhové, nejsou nějaké nižší bytosti, naopak, oni jsou ti, kdo jsou na koni, a kteří mohou rychle pomoci, nebo to tomu dotyčnému dát pěkně sežrat :) To, že jsme monitorováni, neznamená, že nemáme prostor dotyčnému dát jeho nepřístojné chování pěkně sežrat. Po dlouhé době na této pozici se naučíte oplácet dotyčnému jeho nepříjemné chování, aniž by bylo dle záznamu cokoliv prokazatelné, naopak, dle záznamu jste slušní, milí, a snažíte se maximálně volajícímu pomoci :)
Samozřejmě, a to mluvím hlavně za sebe, ale i za spousty lidí na podobných pozicích, které znám, nikdy nejsem na volajícího zlý/nepříjemný bezdůvodně. Rád vyřeším hovor v klidu, pohodě, člověku rád poradím, opravdu se i přetrhnu, abych mu pomohl, často nad rámec svých povinností. Ovšem pokud se ten druhý chová slušně a spolupracuje. Každý raději řeší věci v klidu, a v dobrém, než naopak, no ne? :)
I když je často volající totálně neprůstřelný, neschopný, přesto zatnu zuby a snažím se dál.
Ano, někdy zníme monotónně, znuděně, nebo i lehce nepříjemně, to je pravda. Převážně si za to může daný uživatel sám, a věřte, občas je opravdu těžké zůstat v klidu... i po dlouhé době v takovéto pozici vás dokáží lidé vytočit ;)
Jsme také jenom lidé, občas máme slabší chvilku, občas je toho moc (když je špička, a jde jeden hovor za druhým), někdy máme práce nad hlavu, často i hromady práce přidružené k tech. podpoře, občas jsme unavení, nemocní, a tak dále. Ne, to není důvod pro horší služby, nepříjemné chování, hádky, nebo nedejbože nadávky. Vždy musíme udržovat určité dekorum, standard, jsou věci které prostě nesmíme.
Volající by si měl uvědomit, že jsme tam od toho, aby jsme mu pomohli, že mu rádi pomůžeme, protože to spousta z nás bere trochu i jako poslání. A měl by se snažit nám s tím také pomoci, spolupracovat, chovat se slušně, a nedělat potíže - pak je ten hovor pro obě strany vždy příjemnější :)
Abych jen nenadával, musím říct, že s většinou volajících proběhne hovor úplně v pohodě, klidu, vyřešíme, občas je i sranda, někdy i chvilka pro nezávazný pokec (dlouhá restart, stahování). Většinou není nutné být nepříjemný, volající jsou naprosto v pohodě, spolupracují, snaží se co nejvíce pomoci při řešení problému. A tak to má být.
Vždy se snažím být k volajícím milý, použít trošku "kamarádský" přístup (řada lidí je z nás nervozní, bojí se nás, a tak :D).
Lidé často děkují, chválí nás, párkrát se mi stalo, že si i dotyčný vyžádá e-mail, na který chce napsat, a jmenovitě mě tam pochválit za skvělou práci - nebudu lhát, potěší to, a člověku to dá hned větší chuť do práce ;)
A naopak, případ, kdy si chtěl na mě daný volající jmenovitě stěžovat, se mi nestal už ani nepomatuji ;)
Největší odměnou je pro mě komunikovat s někým jiným z IT, kdy nevysvětluji detaily, základy, prostě řeknu řešení, druhá strana poděkuje, rozloučíme se a hotovo :)
Takže milí BFU, buďte na své technické "podporáky" milí, hodní, jasně definujte problém, a mějte základní přehled o svém hardwaru a softwaru. Mluvte stručně a k věci. My se vám za to odvděčíme též milým chováním, a rychlou a jasnou odpovědí :o)
Na závěr - asi jste zaznamenali, že jsem nezmínil kde pracuji, čemu přesně dělám technickou podporu, žádné detaily - ano, to je účel, nemám potřebu sdělovat kde pracuji a co přesně dělám :)
Film "Světová invaze"
Dnes jsem byl v kině na filmu "Světová invaze", který na ČSFD v komentářích zrovna moc nechválili. Udělal jsem ovšem jako vždy dobře, že jsem "rádobyodborníkům" z ČSFD nevěřil, a raději si udělal vlastní názor. Většina lidí se tam o něm totiž vyjadřuje dost nelichotivě. Ovšem, který inteligentní člověk jde na akční sci-fi Béčko s tím, že zažije nějaký velký kulturní prožitek, nebo že ten film bude nějak vybočovat z množiny podobných filmů?
Ale teď už k samotnému filmu - mě se film líbil. Splnil nejen to, co jsem od něj čekal, ale ještě přidal bonus navíc.
Ti, kteří film ještě neviděli, a nemají rádi, když ví o ději filmu něco víc, nechť raději nečtou dále.
Film je o tom, jak mimozemšťani napadnou naši Zemi, a jak proti nim bojují vojáci. Takže jsem čekal vojáky, ufony, boj, střelbu a výbuchy. Nicméně, film přinesl daleko více, totiž dle mého názoru více než reálné ztvárnění války. Jen si místo ufonů představte lidi, a téměř máte dokument o kterémkoliv ozbrojeném konfliktu.
Film začíná tím, čím začíná každý nečekaný útok - totiž totálním zmatkem a nedostatkem informací. Nejdříve se ví, že na Zemi dopadnou meteority, nicméně okolnosti naznačují, že to nebudou obyčejné meteority, protože se objevily nečekaně, padají cíleně na určitá místa, vždy do moře, a před dopadem brzdí. Pak se zjistí, že to vlastně byli přistávající ufoni, a začne mela. Jelikož je to americký film, tak se odehrává jak jinak než v USA, konkrétně v Los Angeles a okolí - o zbytku světa tam jsou jen sem tam nepatrné zmíňky.
Film se nese trošku v duchu "District 9" a hlavně filmu "Cloverfield/Monstrum", a také má hodně společného s filmem "Černý jestřáb sestřelen". Časté jsou záběry jakoby ruční kamerou, to celkově dost zlepšuje prožitek z filmu. Tyto záběry se vyskytují hlavně na začátku, kdy se s jednou jednotkou vydáme bránit jim určenou oblast, a zachránit civilisty, kteří uvízli v oblasti bojů - která má být srovnána se zemí bombardováním.
Osobně na mě tahle část udělala asi největší dojem, protože to opravdu vypadalo jako reálný konflikt - špatná viditelnost (teď nevím jestli to byl prach, vodní páry, nebo oboje), oblast, kde nevíte, kde se vyskytuje nepřítel, a celková nervozita a nejistota, a ve chvíli prvního střetu totální dezorientovanost a zmatenot vojáků, kteří nevědí, odkud se na ně nepřítel útočí.
Dost jsem v tomto filmu ocenil to, že vojáci jsou opravdu lidé, a ne terminátoři. Ač profíci, tak se jako každý jiný člověk bojí, jsou nervózní, panikaří (několik jedinců, ne všichni samozřejmě :) ), jsou zraňováni, zabíjeni, dochází jim munice (dost často, jak by také ne, když pořád střílí), výbuch s nimi hodí o zem, atd. Asi největší realističnost, jakou jsem kdy ve filmu viděl.
Stejně tak jejich chování vypadá lépe, než v ostatních filmech - kryjí se, jeden druhému pomáhají, starají se o raněné, nedělají hlouposti atd.
V celém filmu jsem jako fanda do military nezaznamenal nějaké větší nebo častější "faily", za což jsem byl neskonale rád. Film je co se týká realističnosti ještě o kus výše, než již zmíněný "Černý jestřáb sestřelen" - tedy realističnosti ohledně vojáků, ne realističnosti ohledně námětu, protože to je samozřejmě těžká sci-fi :)
Nepřátele ze začátku uvidíte velice málo, vždy jakoby "mimochodem" (podobnost s také již zmíněným filmem "Monstrum"), poté už se vyskytují více, jsou více vidět, nicméně ne zas tolik detailně, aby jste si je mohli spolehlivě "okouknout".
Oceňuji také to, že se v průběhu filmu hlavní hrdinové (tedy banda vojáků a civilistů) najdou téměř mrtvého nepřítele, a snaží se zjistit, kde je jeho slabé místo, protože do té doby jejich boj moc účinný nebyl. On sice není moc účinný ani poté, ale alespoň už pak ví, kde zhruba mají nepřátelé citlivé místo.
Zde se opět ukazuje obrovská převaha útočníka, a nedostatečná bojová síla lidí, kdy jednotku pár nepřátel likvidují docela dlouho, a téměř při tom všichni zemřou.
Bojové sekvence jsou udělány perfektně, všude lítají kulky, všude to vybuchuje, akce jak má být (ale zároveň nejsou např. výbuchy přehnané, jak někdy bývají). A právě o akci tenhle film je. Pokud nemáte rádi akci, vojáky, ufony, trošku tajemna a sem tam nějakou drobnou lekačku, rovnou říkám, na tento film nechoďte. Ostatním ho naopak doporučuji. Hlavně fandům military, ti budou slintat blahem jako já :)
Zajímavé také je, že ač jsou nepřátelé jakási kombinace robotů a biologických bytostí, a používají i roboty a bezpilotní drony, mají pravděpodobně náturu podobnou lidem - pokud mohou, zachraňují své zraněné a odtahávají je z dosahu palby, stejně jako to mají ve zvyku lidé. Zároveň umějí improvizovat, mají určitou taktiku, a jsou schopni velice přesně detekovat a likvidovat nepřátelé - tedy nás, např. za pomoci rádiového vysílání, mobilů, atd.
O nepříteli se vlastně téměř nic nedozvíme, zůstane pro nás velkou neznámou, proto ani nevíme, co jsou vlastně zač. Dozvíme se o nich jen pár drobností, a také to, že na naši planetu přišli zřejmě kvůli vodě, která pohání jejich stroje, a nejspíše ji i potřebují k životu. Pravděpodobně i proto prováděli výsadek do vody a pokud možno se okolo vody zdržovali, s tím, že pak teprve postupovali do vnitrozemí.
Film končí tím, že se našich pár přeživších hrdinů po úspěšném útoku na slabé místo nepřítele, a tedy velkém zvratu v tomto konfliktu s nadšením vrhá do další bitvy - konec, který se asi dal čekat, a který filmu neuškodí.
Ač jsem toho prozradil dost, neřekl jsem zdaleka všechno, na film jsem se zaměřil spíše z jedné strany, takže i pokud jste film neviděli, a zaujal vás, jděte na něj :)
Ale teď už k samotnému filmu - mě se film líbil. Splnil nejen to, co jsem od něj čekal, ale ještě přidal bonus navíc.
Ti, kteří film ještě neviděli, a nemají rádi, když ví o ději filmu něco víc, nechť raději nečtou dále.
Film je o tom, jak mimozemšťani napadnou naši Zemi, a jak proti nim bojují vojáci. Takže jsem čekal vojáky, ufony, boj, střelbu a výbuchy. Nicméně, film přinesl daleko více, totiž dle mého názoru více než reálné ztvárnění války. Jen si místo ufonů představte lidi, a téměř máte dokument o kterémkoliv ozbrojeném konfliktu.
Film začíná tím, čím začíná každý nečekaný útok - totiž totálním zmatkem a nedostatkem informací. Nejdříve se ví, že na Zemi dopadnou meteority, nicméně okolnosti naznačují, že to nebudou obyčejné meteority, protože se objevily nečekaně, padají cíleně na určitá místa, vždy do moře, a před dopadem brzdí. Pak se zjistí, že to vlastně byli přistávající ufoni, a začne mela. Jelikož je to americký film, tak se odehrává jak jinak než v USA, konkrétně v Los Angeles a okolí - o zbytku světa tam jsou jen sem tam nepatrné zmíňky.
Film se nese trošku v duchu "District 9" a hlavně filmu "Cloverfield/Monstrum", a také má hodně společného s filmem "Černý jestřáb sestřelen". Časté jsou záběry jakoby ruční kamerou, to celkově dost zlepšuje prožitek z filmu. Tyto záběry se vyskytují hlavně na začátku, kdy se s jednou jednotkou vydáme bránit jim určenou oblast, a zachránit civilisty, kteří uvízli v oblasti bojů - která má být srovnána se zemí bombardováním.
Osobně na mě tahle část udělala asi největší dojem, protože to opravdu vypadalo jako reálný konflikt - špatná viditelnost (teď nevím jestli to byl prach, vodní páry, nebo oboje), oblast, kde nevíte, kde se vyskytuje nepřítel, a celková nervozita a nejistota, a ve chvíli prvního střetu totální dezorientovanost a zmatenot vojáků, kteří nevědí, odkud se na ně nepřítel útočí.
Dost jsem v tomto filmu ocenil to, že vojáci jsou opravdu lidé, a ne terminátoři. Ač profíci, tak se jako každý jiný člověk bojí, jsou nervózní, panikaří (několik jedinců, ne všichni samozřejmě :) ), jsou zraňováni, zabíjeni, dochází jim munice (dost často, jak by také ne, když pořád střílí), výbuch s nimi hodí o zem, atd. Asi největší realističnost, jakou jsem kdy ve filmu viděl.
Stejně tak jejich chování vypadá lépe, než v ostatních filmech - kryjí se, jeden druhému pomáhají, starají se o raněné, nedělají hlouposti atd.
V celém filmu jsem jako fanda do military nezaznamenal nějaké větší nebo častější "faily", za což jsem byl neskonale rád. Film je co se týká realističnosti ještě o kus výše, než již zmíněný "Černý jestřáb sestřelen" - tedy realističnosti ohledně vojáků, ne realističnosti ohledně námětu, protože to je samozřejmě těžká sci-fi :)
Nepřátele ze začátku uvidíte velice málo, vždy jakoby "mimochodem" (podobnost s také již zmíněným filmem "Monstrum"), poté už se vyskytují více, jsou více vidět, nicméně ne zas tolik detailně, aby jste si je mohli spolehlivě "okouknout".
Oceňuji také to, že se v průběhu filmu hlavní hrdinové (tedy banda vojáků a civilistů) najdou téměř mrtvého nepřítele, a snaží se zjistit, kde je jeho slabé místo, protože do té doby jejich boj moc účinný nebyl. On sice není moc účinný ani poté, ale alespoň už pak ví, kde zhruba mají nepřátelé citlivé místo.
Zde se opět ukazuje obrovská převaha útočníka, a nedostatečná bojová síla lidí, kdy jednotku pár nepřátel likvidují docela dlouho, a téměř při tom všichni zemřou.
Bojové sekvence jsou udělány perfektně, všude lítají kulky, všude to vybuchuje, akce jak má být (ale zároveň nejsou např. výbuchy přehnané, jak někdy bývají). A právě o akci tenhle film je. Pokud nemáte rádi akci, vojáky, ufony, trošku tajemna a sem tam nějakou drobnou lekačku, rovnou říkám, na tento film nechoďte. Ostatním ho naopak doporučuji. Hlavně fandům military, ti budou slintat blahem jako já :)
Zajímavé také je, že ač jsou nepřátelé jakási kombinace robotů a biologických bytostí, a používají i roboty a bezpilotní drony, mají pravděpodobně náturu podobnou lidem - pokud mohou, zachraňují své zraněné a odtahávají je z dosahu palby, stejně jako to mají ve zvyku lidé. Zároveň umějí improvizovat, mají určitou taktiku, a jsou schopni velice přesně detekovat a likvidovat nepřátelé - tedy nás, např. za pomoci rádiového vysílání, mobilů, atd.
O nepříteli se vlastně téměř nic nedozvíme, zůstane pro nás velkou neznámou, proto ani nevíme, co jsou vlastně zač. Dozvíme se o nich jen pár drobností, a také to, že na naši planetu přišli zřejmě kvůli vodě, která pohání jejich stroje, a nejspíše ji i potřebují k životu. Pravděpodobně i proto prováděli výsadek do vody a pokud možno se okolo vody zdržovali, s tím, že pak teprve postupovali do vnitrozemí.
Film končí tím, že se našich pár přeživších hrdinů po úspěšném útoku na slabé místo nepřítele, a tedy velkém zvratu v tomto konfliktu s nadšením vrhá do další bitvy - konec, který se asi dal čekat, a který filmu neuškodí.
Ač jsem toho prozradil dost, neřekl jsem zdaleka všechno, na film jsem se zaměřil spíše z jedné strany, takže i pokud jste film neviděli, a zaujal vás, jděte na něj :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)