Ne, nebudu tady povídat o tom, jak jsem se zamiloval, tohle mi vážně nehrozí, alespoň v současné a nejbližší době :)
Spíše chci okomentovat to, jak ta mrcha láska děsně mění lidi. Můj dobrý kamarád Marek, známe se už opravdu hodně let, prožili jsme toho spolu hodně. Diskotéky, kluby, balení holek, a hromady jiných, zde asi nepublikovatelných zážitků :) Vlastně díky němu jsem získal to své extrovertní já, tu mojí část osobnosti, která je sebevědomá, možná i někdy namyšlená, která nemá problém komunikovat s opačným pohlavím, která paří od rána do večera kdykoliv to jde, která je oblíbená ve společnosti, zábavná, a všude vítaná - a ta část osobnosti, která skoro kompletně už cca rok dříme :) Ale to jsem se dostal jinam.
Jak jsme naznačil, s Markem jsme lítali po diskotékách a klubech, balili holky, a tak podobně, dál to jistě komentovat nemusím :) A Mára, ač nebyl nikdy typický děvkař, těch slečen vystřídal dost (a já mu zdatně sekundoval), ale nikdy si k žádné nevytvořil nějaký hlubší vztah, i když s pár z nich byl i docela dlouhou dobu (v řádu let). Většinu jsem jsem jich znal osobně, a samozřejmě o nich věděl hromadu podrobností přímo od Marka :)
No prostě se snažím naznačil, že Mára měl hodněkrát rád, ale nikdy asi skutečně nemiloval. Takže v těch vztazích byl tím šéfem on, uměl se chovat nenuceně, z té slečny se "neposrat", a prostě choval se tak, jak se podle mě na chlapa sluší a patří.
Jenže teď se něco změnilo.
Poznal jednu slečnu, je s ní cca 2 měsíce, a asi se opravdu zamiloval. Mluví o ní úplně jinak, samozřejmě si s ní pořád píše, volá, a co hůř, když s ní mluví tak i šišlá a používá zdrobněliny ... což už vypadá opravdu vážně, když tohle chlap dělá... a co hůř, Marek na ní ŽÁRLÍ! Což je věc u něho nevídaná, ano, asi jako každý chlap býval majetnický, ale nikdy nežárlil... vyprávěl mi co se nedávno stalo, jakou slečně udělal scénu, a všechny okolnosti téhle příhody..... nevěřil bych, že by on byl některých věcí schopen, nebo že by se takhle šíleně zamiloval. Většinou to bývalo tak, že já byl ten zamilovaný trouba, a on mě trošku rovnal do latě, no a teď se to otočilo. On je ten s těma růžovýma brýlema, on je v tom až po uši, a já jsem ten realista který se z té růžové bažiny snaží vytáhnout...... a asi to nemá cenu :)
Chtějí spolu bydlet, chtějí spolu mít děti, a chtějí spolu být napořád.... samozřejměmu to přeju, ale není mu 15, aby byl tak naivní, navíc když sám dobře ví, jak vztahy fungují....
Achjo, tak mu přejme štěstí a držme pěsti, aby mu to fungovalo....
Asi každý pochopil, že já mám něco jako averzi na lásku, myslím tu partnerskou. Nemám nic proti lásce k rodině, vlasti, a podobným láskám....
Ale ta partnerksá láska, to je věc dvousečná, a velice, velice nebezpečná. Zamilovaný chlap je něco tak neskutečně naivného, manipulovatelného, a politováníhodného :) Vždyť všichni víme, jaké zamilovaní chlapi dělají hlouposti, převádí na ty své vyvolené majetky, dávají jim přístup k účtu, a vůbec, dělají spoustu věcí kterých pak litují :)
Mě za všechny stačí případ, jak dopadl táta jedné mojí bývalé přítelkyně, vztah s ní byl pro mě relativně zlomový. No prostě ten chlap přišel o všechno, manželka a bývalá láska se s ním soudila (a asi pořád soudí) o jejich byt, o každý prd, který mu patří, opatrování dětí si nechala soudem přidělit, ty děti proti němu obrátila (teda se střídavým úspěchem), naházela na něj tolik špíny, smyšlených žalob, a podobných věcí, dokonce i mě proti němu otočila, než jsem ho poznal. A zažil jsem ho, jak byl kolikrát zlomený, jak brečel, nedá se to takhle popsat.... a ani to tu popisovat nechci, tohle na net nepatří.... mínil jsem to jako příklad, jak ta "slavná" láska často končí.... a sám vím své, taky jsem pár těch zklamání zažil....
Proto už nějaký ten rok a něco žiju s přesvědčením, že vztahy se mají řešit rozumem, a ne srdcem, a že se tomu mixu hormonů, kterým řikáme zamilovanost, dá snadno poručit. Je to prostě o vůli, stejně jako s alkoholem, kouřením, a čímkoliv jiným....
Popravdě, bez té partnerské lásky se mi žije daleko lépe....
Žádné komentáře:
Okomentovat