Ač to není žádná novinka, stejně pořád některé věci nepobírám.... třeba můj kamarád, a bývalý spolužák, Petr, má už skoro dvouletou dcerku, Esterku, má rodinu, do toho stíhá pracovat, věnovat se svým stránkám a blogu (edit: odkaz na stránky smazán, již nejsou v provozu), kde popisuje trampoty a dcerkou, jejich novým psíkem, a podobně... a já ho pořád vidím, jako toho věčného snílka, který stejně jako já (až na to že já i teď v současné době) spíše ve svém světě sci-fi a fantasy fantazií, než v tom reálném.... a on mezitím má manželku (nejsem si tedy jist, ale tuším že se brali?), dítko, pejska, a žije typický rodinný život....
Ano, dostávám se do věku, kdy se ze všech stran začínám doslýchat, jak je tahle těhotná, tenhle si nějakou vzal a budou mít dítě.... popravdě mě tyto zprávy spíše děsí, ač to těm lidem samozřejmě přeju..... asi i proto se třeba v sexu stávám daleko zodpovědnějším (tak cca už rok :) ).... když pominu nemoce, kterých je poslední dobou čím dál tím více (ano, také se mi podařilo něco pochytit, a je žůžo to léčit, a popravdě, není nad vlastní zkušenost :) ), je tu ten fakt, že by se mnou nějaká slečna mohla také otěhotnět... a to je věc, která mě podvědomě docela děsí.... nejsem z těch, kteří by od problému utíkali, nehledě na to, že test DNA by mi to děcko stejně časem přišil, a já bych placení výživného tak jako tak neutekl... takže pokud by došlo na to, že by slečns otěhotněla, a neměla v plánu si to nechat vzít, musel bych se chtě nechtě stát otcem... a popravdě, jak už jsem řekl, ta představa mě děsí.... vzhledem k tomu, že stavy mé psychiky se poslední dobou pohybují v mantinelech "návrat do puberty" a "něco co by se asi mělo nazvat depresí" - někdy tedy vyskočí i mimo mantinely, přičemž pak se ěm většinou týká stav "vlastně je to docela v pohodě" - jsem psychicky spíše ještě dítě (ano, buďme sebekritičtí, je tomu opravdu tak), tak mi nepřijde v pořádku, že by se takovéto dítě, ač relativně zodpovědné, mělo starat o jiné dítě, a ještě manželku/přítelkyni. Takže jestli teď bývám v depresích, nebo spíše v jakémsi "permanentním splínu", kde bych se ocitl po tom, co bych se stal otcem? Pravděpodobně v pr.....
:)
Proto mého bývalého spolužáka Petra docela obdivuji, a vlastně obdivuji všechny rodiče, hlavně co se týká malých dětí.... nejen že to zvládají, ale ještě se z toho svého života stíhají radovat :) Věc pro mě naprosto nepochopitelná :)
Já jsem svým způsobem spokojený ve svém vlastním malém světě, který čítá poouze jednu osobu, a žádné děti, přítelkyně, manželky, děti, domácí mazlíčky, a podobně....
A pokud by došlo k tomu, že by se mnou nějaká slečna otěhotněla, bylo by to o to horší, že by šlo nejspíše o nějakou náhodnou známost, v lepším případě o nějakou mojí "kamarádku". Termín "náhodná známost" snad vysvětlovat nemusím, a termín "kamarádka" - tak označuji ty z mých kaamrádek, kde jsme se v kamarádství dostali poněkud dál. Abych to neokecával, prostě spolu spíme, ale náš vztah je pořád čistě kamarádský... někdo tomu říká kamarádství přes postel, já tento výraz nemám rád, protože s mými "kamarádkami" si rozumíme i jako lidé, občas spolu někam zajdem, spoustu času prokecáme, tedy spíše "prodrbeme" :)
Vztah, který by byl čistě o sexu, by mě zřejmě nebavil... takové to "ahoj", pak "šup sem šup tam", a pak zase "čau příště" by mě asi opravdu nebavilo :) Mám zkrátka rád tu fyzickou interakci v kombinaci s interakcí sociální :)
Nicméně, tímhle se oklikou snažím říci, že mě na vztahy neužije... ne proto, že bych měl potřebu zvednout každou sukni kterou potkám, toho jsem si užil v trošku mladším věku požehnaně, ale spíše mi vyhovuje můj styl života, a vzhledem k tomu, že vím, jak fungují vztahy (taky jsem jich už pár měl:) ), se mi nechce se jakýmkoliv způsobem nechat omezovat, nutit do něčeho o co nemám zájem, a podobně... navíc mě také neužije na ty sladké řečičky, které k vztahu asi patří... těchto věcí už prostě nejsem schopen :) Jelikož jsem založením samotář, ve vztahu bych trpěl.... nehledě na to, že už nemám potřebu pravidelného sexu, spíše prostě občas, když je chuť, a partnerka by si, alespoň ze začátku vztahu, žádala sex nejlépe denně - a to je pro mě až moc zbytečný výdej energie :D
Takže jak opět oklikou naznačuji, na vztahy opravdu nejsem, a představa, že mé útulně malé 1+1, sdílím ještě s přítelkyní, a děckem, mě opravdu, ale opravdu děsí.... a nejhorší na tom je, že děcko prostě není jak domácí mazlíček... to je na vždy... a já zase vím, že stejně jako bych se nevykašlal na děcko a jeho matku, tak bych ho nebyl asi schopen dát do děcáku, nebo něco podobného.... takže až to jednou přijde, bude to navždy.... bože, dneska v noci budu mít asi noční můry :)
Nevím co mě to popadlo, proč mám dneska tak moc přemýšlivou náladu.... ach ty Vánoce :)
Žádné komentáře:
Okomentovat